Relativizace jedné popravy

Nedávná poprava bývalého iráckého diktátora Saddáma Husajna stále vyvolává vášnivou diskusi. Když se ale shrnou základní argumenty, pak v západních demokraciích zaznívají zhruba dva typy reakcí. Žádná západní země neodmítla rozsudek iráckého soudu, jímž byl Saddám uznán vinným ze spáchání zločinů proti lidskosti – i když někteří západní politici a lidsko-právní organizace zpochybňovali legitimitu procesu, buď kvůli procesním nedostatkům nebo kvůli tomu, že Irák a jeho justici není možné považovat za suverénní. Některé země se ale ohradily proti Saddámově popravě coby způsobu, kterým byl za své zločiny potrestán. Vedle toho Spojené státy exekuci přivítaly jako základ budoucí demokratické společnosti v Iráku. Zajímavý rozpor, který vyvolává klíčovou otázku o spravedlnosti a vůbec principech demokratických zemí.

Jaké ctíme hodnoty

Nejdříve si připomeňme některé argumenty zastánců a kritiků popravy. Například česká vláda popravu neodsoudila, když ústy ministra zahraničí Alexandra Vondry řekla: „Vykonání rozsudku respektujeme jako akt, kterým se Irák vyrovnává s vůdcem režimu, který zemi přivedl do několika nesmyslných válek a přinesl utrpení mnoha nevinným lidem.“

Slovensko naopak reprezentovalo druhý pól, když mluvčí ministerstva zahraničí prohlásil: „Slovenská republika vždy jednoznačně a rozhodně odsuzovala zločiny režimu Saddáma Husajna, ale současně…