Bílý dům vítá EU

Je to už novinové klišé: Angela Merkelová má jedničku ze zahraniční politiky, ale horší je ve všem ostatním. Teď ve Washingtonu ovšem německá kancléřka ukázala, že ono klišé nese ovoce. To „ostatní“ vcelku zvládá její kabinet velké koalice, zato ona výborná za diplomacii se v jejím podání uplatní šířeji – za Evropskou unii i skupinu G-8, jimž teď Německo předsedá. Shrnuto asi takto: Merkelová navrátila Německo i Evropu do vcelku „normálního byznysu“ s Amerikou. Business as Merkel, paroduje magazín Der Spiegel anglický idiom business as usual.

Je-li něco normální, je to mediálně tak trochu okrajové, zní železný zákon. To, co by před dvěma lety vyneslo Gerharda Schrödera na horní řádky německých webů, teď musel – například u Süddeutsche Zeitung – zájemce hledat jako odkaz v rubrice „Saddámova poprava“. Tak to zkrátka chodí, je-

 -li kancléřka během roku v úřadě již potřetí v Bílém domě, pokaždé ubytována v oficiálním Blair House, a sám Bush ji loni navštívil v jejím volebním Meklenbursku.

Zlomový výsledek? Navzdory nabuzenému očekávání spíše ne. Hospodářské propojení Evropy s Amerikou ve stylu ohromné zóny volného obchodu je zatím příliš velké sousto pro oba břehy Atlantiku. Zadá-li si člověk do Googlu řetězec TAFTA, aby se dozvěděl, jak to vlastně s projektem Transatlantické zóny volného obchodu vypadá, vedle názvu švýcarské rockové skupiny mu vyjede Thajsko-australská zóna volného obchodu, o které nejspíše nikdy neslyšel. Upřímně řečeno, nikdy o ní neslyšel zřejmě ani Bush, takže se držel přízemnější agendy – v pořadí Blízký východ, obchodní vztahy USA-EU a společný postup ve věci jaderného Íránu.

Co se týče Blízkého východu, kancléřka chce oživit tzv. kvartet (USA, EU, OSN, Rusko), což jí Bush odsouhlasil. Slíbil navíc, že až se jeho ministryně zahraničí Riceová vrátí z nadcházející cesty do oblasti, bude o ní referovat souběžně i Merkelové. Oba lídři se shodnou i na tom, že mezinárodní tribunál musí vyšetřit již dva roky starý atentát na libanonského politika Harírího.

Pokud jde o transatlantické hospodářské partnerství, Merkelová vysvětlila své představy. Jde o poměrně speciální věci jako vzájemné uznávání technických standardů, ochranu duševního vlastnictví a průhlednost finančních i burzovních trhů.

V agendě Íránu Merkelová doporučuje společný postup. Za úspěch pokládá nedávnou rezoluci RB OSN, neboť tím, že vtáhla do dění Rusko a Čínu, ukázala Teheránu, kde leží hranice. Otázkou je, co může znamenat společný postup pro USA, které s Íránem nemají diplomatické vztahy. Navázání těchto vztahů? Nebo jen závazek USA, že na Írán nezaútočí? Podle Bushových slov USA trvají na mírovém urovnání jaderného sporu.

A překvapení? Podle německého tisku se Bush nápadně zajímal o klimatické změny a technologie snižující emise CO2. To není novinka, chce přece snížit závislost USA na ropě z rizikových oblastí. Jenže teď by se měla sondovat spolupráce na tomto poli s Evropou.