Vraha asi nepoznáte

Muhammad Fahed bil svoji ženu a policie ho za to vykázala ze společného domova. Zdálo se, že nový zákon chránící oběti domácího násilí si může připsat další úspěch. Ale pak přišla poslední dubnová sobota, žárlivý násilník se vrátil a ubodal svoji partnerku k smrti. Vražda otřásla celou zemí a probudila staré pochyby: zda bylo, či nebylo možné tragédii zabránit – a jestli to vůbec jde.

Když on plakal

Čtyřpatrová zašle šedohnědá bytovka na okraji tisícihlavých Želešic u Brna nevypadá zrovna jako adresa, kde by člověk rád bydlel. Spáleninou páchnoucí vrak auta před domem a papír s upozorněním na výměnu zámků ve vchodových dveřích ten dojem umocňuje. Po schodech bytovky těžce sestupuje starší žena, v ruce má rudě zbarvený mop a dutým hlasem říká větu, kterou si nikdy nepřeje vyslovit žádný rodič: „Právě jsem utírala krev po svojí dceři – v ložnici, kde byla zavražděna.“ Je to maminka Jany Svačinkové, devětatřicetileté matky dvou dětí, kterou předminulý týden ubodal dvaceti ranami nožem její o deset let mladší syrský partner Muhammad Fahed. Janu týral už předtím a policie jej kvůli tomu vypověděla z bytu. Fahed zákaz nedodržel – a ocitl se kvůli tomu v zadržovací cele. Když ho z ní pustili, vrátil se ještě jednou – naposledy.

„Asi ho neměli pouštět,“ říká matka oběti nejistě. Jenže hned dodává, že ani ona by si vůbec nedokázala…