Skvělý kurz pro Prahu

Praha, Václavské náměstí, jarní odpoledne. Asfalt brázdí pomalu jedoucí taxíky, chodníky zase davy cizinců. Dva z nich, padesátiletý Australan Keith a jeho asijská manželka stojí u jedné z řady směnáren a rozhazují rukama tak rozhořčeně, že to nejde přehlédnout. Keith chtěl směnit eura, místo inzerovaného kurzu ale dostal o čtvrtinu méně peněz. Chce tedy transakci zrušit, žena za neprůstřelným sklem ale kroutí hlavou: peníze se nevrací. Australan je vzteky bez sebe a hlasitě se dožaduje svých peněz. Pak se rozhlíží kolem sebe a bezradně očima hledá pomoc. Nic zlého netuše, narazil na nový hit zdejší vynalézavosti, jak vydělávat na pražském turistickém ruchu: zlodějské směnárny. Jejich triky jsou jednoduché a pořád se vyvíjí: k vyvěšenému kurzovnímu lístku se malinkým písmem připíše, že kurzy platí jen tehdy, když si cizinec vymění víc než tisíc eur. Druhý trik je novější: směnárny si vyvěsí u vchodu obrovskou ceduli jen s vyššími kurzy na prodej eura či dolaru. Když pak uvnitř turista při výměně zjistí, že kurz na prodej koruny je mnohem méně výhodný a chce transakci zrušit, je pozdě. Směnárník to odmítne s argumentem, že už vytiskl účet.

To se stalo i Australanu Keithovi: na okénku směnárny leží hromádka korun a pod ní bílý papírek z kasy. „Vystavila jsem účet, už se to nedá zrušit,“ naučeně kroutí hlavou blondýna za sklem směnárny firmy Interchange. Australan je však energický…