Jarovít je tady

To poznání mělo cenu zpáteční letenky přes Atlantik. Na začátku devadesátých let to byly velké peníze a při rekapitulaci toho, co se za ně tehdy osmnáctiletý student Filip při hledání své vlastní duchovní cesty dozvěděl, to platí dvojnásob. Indiánský šaman, kterého v Americe navštívil, mu totiž řekl, aby „jel domů a pátral u svých předků“. Podobné doporučení našli na cestách mnozí před ním i po něm, ale Filip inspiraci od severoamerických indiánů důkladně rozvinul. Po návratu se začal zajímat o náboženství pohanských Slovanů a za pár let už zakládal společenství Rodná víra. Dal si jméno Kazimír a s přáteli začal hledat v duchovním systému svých předků model pro každodenní život ve stále rychlejším světě.

Opravdový Slovan

V kruhu kolem dřevěného totemu znázorňujícího jednoho z mnoha pohanských bohů stojí skupinka podivně oblečených lidí se štíty a sekyrkami. Je poslední dubnová sobota krátce po poledni a členové spolku Rodná víra a jejich sympatizanti právě oslavují Jarovíta, boha jarní „plodivé i ničivé“ síly. Jsme pár kilometrů za Prahou poblíž satelitní vesnice Dolní Břežany. Uprostřed listnatého lesa mezi zarostlými příkopy, které kdysi tvořily valy slovanského hradiště, hoří pět malých ohňů. Kvůli suchu je v záloze hasicí přístroj, ale zatím se do ohně lije jenom medovina. „Jarovít přijal naši oběť. Sláva Jarovítovi!“ volá Stanislav,…