Dopisy

Domov v zemi nepřítele

Respekt č. 18/07

Bělehrad není viníkem všeho zla

Mise OSN v Kosovu (UNMIK) měla po svém vzniku v roce 1999 celou řadu možností, jak podpořit „multietnické soužití“ či „vznik občanské společnosti“. Narazila na válečnou zkušenost obou hlavních stran, vlastní neznalost a v neposlední řadě na tradiční klanové struktury kosovských Albánců. Tváří v tvář překážkám rezignovala a fakt, že UNMIK dnes Kosovo neřídí, neskrývají ani diplomaté. Vzhledem k absolutní převaze albánského etnika to lze těžko vyčítat stovce tisíc Srbů na severu regionu a několika dalších místech. Autorkou zmíněné nepokoje z března 2004 přinesly nejen zničení řady srbských památek, ale i 19 mrtvých, na 900 zraněných a útěk 4000 lidí. Pokud pak na mě „pár mládenců hodí kámen“, bál bych se docela lidsky a bez „indoktrinace z Bělehradu“.

Stejně jako vy se obávám o budoucnost Makedonie. Kosovo ale nebylo podle ústavy z roku 1974 republikou, v tom se mýlíte; porušením zmiňovaného precedentu bude samotné uznání jeho nezávislosti, nikoli jeho případné rozdělení. Vinit z případného rozpadu Makedonie Srbsko je nelogické. Albánské povstání z roku 2001 mají Makedonci ještě v živé paměti. Že zbraně albánským separatistům byly dodávány z Kosova, je informací zcela veřejnou.

Patrik Eichler

Štěnice v evropském domě

Respekt č. 16/07

Z latinky do azbuky a zpět

Vždy jsem se zájmem a pobavením sledoval převod jmen z latinky do azbuky a zpět. V článku Viktora Jerofejeva se vám podařilo napsat Oswald Springer místo Oswald Spengler (1880–1936, německý filozof dějin, Untergang des Abendlandes).

Jiří Tolar, Praha

Den, který rozhoduje o životě

Respekt č. 17/07

Druhá strana mince

Autor v článku popisuje gymnázia jako univerzální školy, u kterých by bylo dobré, aby je vystudoval každý, kdo projde vzdělávacím procesem. Dává přitom za příklad anglosaský systém školství.

Myslím si, že nevidí druhou stranu mince gymnazijního vzdělání. Sám podle svých zkušeností s humanitním vzděláním a svou následnou profesí hodnotí gymnázium úplně jinak, než by ho hodnotil například technicky vzdělaný člověk.

Jako student fakulty stavební jsem na své dřívější střední průmyslové vzdělání opravdu hrdý. Pokud mohu hodnotit, vím o stavebnictví víc než mnozí studenti vyšších ročníků, kteří mají maturitu na gymnáziu. Většina „průmyslováků“ také vypomáhá v projekci a dlouhodobě získává zkušenosti s praxí.

Samozřejmě jsou i jiné důležité vlastnosti studenta, jako píle, nadšení nebo inteligence. Studenti z gymnázia jsou odlišní a hlavním jejich pozitivem je, že mají v malíku matematiku, jeden z nejtěžších předmětů při studiu. Důležitost odborných škol nebo učňovských oborů by však neměla být snižována, protože poptávka po zkušenostech je na trhu práce srovnatelná s poptávkou po obecných znalostech (není-li větší).

Stále existují studenti, kteří své studium na gymnáziu hodnotí jako omyl, který museli přetrpět, aby se poté mohli věnovat plně tomu, co je skutečně baví.

Pavel Prchal