Čeští katolíci: představy a skutečnost
Je nejsilnější církev v Česku uzavřenou společností, která se čím dál více zdá být mimo realitu? Nebo je to jen nepochopení ze strany nevěřících?
Je nejsilnější církev v Česku uzavřenou společností, která se čím dál více zdá být mimo realitu? Nebo je to jen nepochopení ze strany nevěřících?
Jiří Zajíc
zakladatel redakce náboženského života v ČRo; člen sněmovní komise pro život laiků Církev není ani totalitní stát, ani politická strana „jednoho muže“.
Petr Třešňák se v Respektu už dvakrát (Vlkův závěr, č. 6/07 a Katolíci po odchodu Vlka, č. 15/07) zabýval situací v katolické církvi u nás. To samo o sobě – odhlížeje od zjednodušujících titulků – je jistě přínosné. Vždyť zabývat se v našich médiích v souvislosti s církvemi (a katolickou zvlášť) něčím jiným než „majetkovými spory“ a případně občasnými sexuálními skandály kněží není běžné. Podívejme se ale konkrétněji na nedostatky těchto článků, které stojí na mylném sociologickém pohledu na církev. Je to pohled spojující velice klerikální nahlížení s politicko-elitářským.
Jen tak si dovedu vysvětlit to enormní nadhodnocování úlohy „lidí v čele“. Sociologicky viděno je katolická církev v ČR menšinovou komunitou asi 450 tisíc lidí, 2/3 z nich žijí na Moravě, minimálně polovina překročila pětapadesát let a v naprosté většině patří k nižší střední vrstvě. Svým charakterem se nejvíc blíží neziskové organizaci výchovně-vzdělávacího…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu