Střet na medvědí stezce

Údolím pod zasněženou horou Kriváň rázuje v ranním šeru šest mladých lidí s ruksaky na zádech. Je krátce po šesté, ale skupinka je už hodinu na cestě. Z lesní chatky, kde strávili noc, je to sem na rozhraní Tiché a Koprové doliny ve Vysokých Tatrách zhruba sedm kilometrů a nejdůležitější je být na místě dřív než dřevorubci a policie. „V lesích jsou ukryté další skupinky a čekají na signál,“ říká devětadvacetiletý vůdce úderné akce Erik Baláž. Po týdnu v horách je už viditelně unavený: jsme přímo uprostřed další bitvy v dlouhé válce o výklad termínu „národní park“. Tentokrát se několik desítek dobrovolníků rozhodlo na čas odejít do lesů, aby vlastními těly komplikovali těžbu dřeva v nejcennější části Tatranského národního parku. Pokoušejí se přesvědčit dřevorubce i své spoluobčany, že „rezervace není lesní závod“.

Chlapi, jeďte domů

Lesníci nechali ve Vysokých Tatrách po ničivé vichřici z roku 2004 vytěžit víc než devět desetin pahýlů po zničených stromech. Letos začátkem dubna se rozhodli „vyčistit“ i poslední polomy na těžko přístupných místech a v některých nejpřísněji chráněných zónách. Blokáda začala přesně o týden později.

Erik Baláž bydlí od dětství v podtatranské dědině Pribylina, je absolventem lesnické fakulty, ale vydělává si tím, že několik měsíců v roce sbírá jahody na farmách v Británii. Ušetřené peníze mu dovolí…