Proč volím muže, a ne ženu

André Glucksmann

(1937) je francouzský filozof a politolog. Řadí se mezi tzv. nové filozofy, kteří v 60. letech podporovali protestní hnutí a stavěli se proti komunistickým režimům ve východní Evropě. Je autorem knih Dostojevskij na Manhattanu, která reflektuje události 11. září, či Západ proti Západu (2003). Jeho nejnovější kniha z roku 2006 se jmenuje Une rage d’enfant (Dětský vztek).

Překvapení prezidentských voleb se odehrálo už dávno před prvním kolem. Francouzi prožívají mentální proměnu – všude je cítit odmítání ztuhlé Francie, z níž se stal jakýsi muzeální špitál vydaný napospas vlastním infekcím: sobectví, diskriminaci, agresivitě a depresi.

Ségolène Royalová a Nicolas Sarkozy mají málo společného kromě věku, ale oba kandidáty si zvolila členská základna, která vzdoruje tradičním schématům a doktrínám, které se přežily. Už nevolíme socialisty či gaullisty, chceme zvolit změnu.

Zápas idejí je hotovou věcí, ale překvapivě se děje uvnitř pravice. Debata Sarkozy–Villepin je něčím větším než jen hádkou mužů s velkým egem. Ilustruje srážku dvou vizí Francie a světa. Pohyb versus konzervativismus. Nicolas Sarkozy se jasně liší od pravice, která je navyklá skrývat vlastní prázdnotu za velké přemosťující koncepty. Liší se například tím, že hlásá pozitivní diskriminaci, jež porušuje virtuální rovnost, aby vykořenila reálné…