Pařížská večeře s růžovou dámou

Bernard-Henri Lévy

(1948) je filozof a jeden z nejvlivnějších francouzských intelektuálů. Česky vyšly jeho knihy Poslední dny Charlese Baudelaira (1997), Sartrovo století (2003) a Americká závrať (2006)– o cestě po stopách Alexise de Tocqueville. Velkou pozornost vyvolala kniha Qui a tué Daniel Pearl? (Kdo zabil Daniela Pearla?), která je investigativní studií islamistického teroru v Pákistánu.

Už před naším setkáním samozřejmě věděla, že nepatřím ani zdaleka k horlivým stoupencům její kandidatury na prezidentku. Ale nezdálo se, že by jí to příliš vadilo. V první chvíli jsem sice v té skoro prázdné, snad až příliš ospalé hotelové restauraci zachytil jemnou zdrženlivost, náznak nedůvěry – ale okamžitě mi udeřila do očí její úžasná svěžest, otevřenost, její spontánní vlídnost.

Nejdříve jsme probrali její faux pas, slavná přeřeknutí, počínaje tím, co se po Paříži povídá o jejích výrocích na téma Québec (o kterém řekla, že si přeje jeho „svrchovanost a svobodu“), až po její nejistotu, kolik vlastně mají francouzské námořní síly jaderných ponorek. Směje se nahlas jako děvčátko. „No, pokud vím, nebyla jsem to já, kdo mluvil o potřebě vyhladit Írán, ale byl to prezident republiky Jacques Chirac.“

Přišel číšník, objednáváme si salát, filety z platýse, suché bílé víno. Pokračuje. „Není to směšné? Když se přeřekne někdo…