Pán (a paní) odposlechů

V žádném případě.“ „Rozhodně ano.“ Dva verdikty, které v krátké době za sebou vynesli dva různí soudci ze stejného soudu. Proč první z nich odmítl a druhý vzápětí schválil odposlechy nevinných lidí včetně dvou dětí v rámci vyšetřování úniku tajné Kubiceho zprávy o srůstech zdejší politiky s organizovaným zločinem? Rozplétání toho příběhu ukazuje, jak klíčovou roli tu může sehrát soudce coby pojistka před rostoucí chutí policie nahlížet do našeho soukromí.

Žádné klacky

Drobná energická žena v dobře padnoucím tmavém kostýmku a bílé halence svoji profesi nezapře. „Žádné focení! Tady na mě počkejte, ještě si musím něco zařídit,“ udílí nám pokyny v chodbičce před svojí kanceláří. Kateřina Ctiborová je začínající dvaatřicetiletá soudkyně, soudí teprve rok a půl, od začátku své krátké kariéry u Obvodního soudu pro Prahu 5. Jejíma rukama procházejí různé kriminální případy od krádeží po násilné trestné činy.

Na dveřích naproti její kanceláři visí malá cedulka se jménem Jan Novotný. Zhruba padesátiletý soudce pracuje na zdejším soudě tři roky, předtím byl dlouholetým personálním šéfem na ministerstvu spravedlnosti v době vlád sociálních demokratů. Po příchodu na zdejší soud se vedle další agendy začal specializovat na případy týkající se povolování či zamítání policejních žádostí o odposlechy – proč byl na tuto práci vybrán právě on, nelze nikde zjistit. Jisté je, že rukama soudce Novotného pravidelně procházejí ta…