Zamrzlá evoluce aneb je to jinak, pane Darwin

Od Darwina až k moštovacímu systému grantových přihlášek.

Evoluce některé lidi vzrušuje z toho důvodu, že prý nikdy nebyla. Biologové řeší už bezmála dvě stě let jiný problém: jak vlastně funguje? Jak dojde k tomu, že se jeden druh vyvine z jiného a že za čas žijí na Zemi jiné organismy než nedávno předtím? Zkoumání evoluce je příběh plný nečekaných zvratů, který nepřestává být napínavý dodnes. To potvrzuje skvěle napsaná kniha Zamrzlá evoluce od Jaroslava Flegra, čerstvá vítězka soutěže Magnesia Litera v kategorii Naučná literatura.

Elegantní myšlenka

Aby evoluce mohla probíhat, musí se dít tři věci: musí vznikat nové druhy, jinak by tu byl pořád jen jeden; za druhé se musí proměňovat, jinak by byl trilobit k nerozeznání od vosy; a za třetí musí druhy vymírat, jinak bychom se nemuseli chodit dívat na mamuta do muzea. Charles Darwin nabídl před sto padesáti lety geniální odpověď na druhou otázku, totiž jak se druhy mění, a zároveň vysvětlil, proč to vede ke vzniku účelných vlastností – třeba schopnosti pavouka usoukat síť na chytání létajícího hmyzu.

Darwin si dal dohromady čtyři už dříve známé skutečnosti: jedinců daného druhu se rodí mnohem víc, než může přežít a stát se rodiči; jedinci téhož druhu se od sebe liší; tyto odlišnosti ovlivňují šanci na přežití a rozmnožení; a tyto odlišnosti se dědí. Objevil tak princip přirozeného výběru. Při zpětném pohledu je to tak zřejmé: jedinci s vlastnostmi vhodnějšími v daném prostředí odchovají v průměru více potomků, předají jim dědičné vlohy, tedy zastoupení těchto vlastností se v generaci potomků zvýší, totéž se zopakuje v následující generaci atd. – a to je ona proměna směřující ke stále účelnějším vlastnostem!

Není divu, že oslnivá jednoduchost Darwinova principu přírodního výběru biology uhranula. Nikdy předtím podobně silný vysvětlující princip neměli a žádný další se od té doby nevynořil. Pod vnější jednotou to ale v evoluční biologii nepřestalo vřít.

Čtyři fascinující problémy

Od poloviny minulého století se objevují věrohodné alternativy: podle nich evoluce postupuje ve skocích díky rychlým úvodním změnám u malých odštěpených populací, ze kterých vzniknou nové druhy. Druhou nerozřešenou otázkou je, na jaké úrovni biologické organizace přírodní výběr probíhá: soupeří spolu celé druhy, jedinci, nebo dokonce geny v jádrech buněk těchto jedinců? A co když si tiše „evoluje“ celá biosféra, ne přírodním výběrem, ale prostým hromaděním stabilních kombinací organismů?

Třetím fascinujícím problémem je podmíněnost úspěchu jednotlivých variant, na jejíž důležitost ukázali nejprve genetici a v osmdesátých letech minulého století také John Maynard Smith formulováním teorie evolučně stabilních strategií: jaké geny, jedinci, druhy se vlastně prosadí, když jejich úspěch záleží stejně na tom, jací jsou ostatní, jako na tom, jací jsou oni sami?

Čtvrtým motivem je záhadná úloha sexuálního rozmnožování: proč je lepší geny v každé generaci pomocí spermií a vajíček promíchávat než nechat osvědčenou sádku pěkně pohromadě a kopírovat ji pučením? Sex může souviset s horkým tématem úlohy parazitů v evoluci: co když se jim právě mícháním genů snaží organismy utéct z lopaty? Podobných nedořešených otázek a nejistých odpovědí je v evoluční biologii dlouhá řada.

Čtyři dobré důvody

Jsou nejméně čtyři dobré důvody, proč si koupit Zamrzlou evoluci Jaroslava Flegra, evolučního biologa a parazitologa na Přírodovědecké fakultě UK. Za prvé je v ní příběh evoluční teorie napsán jako svižná detektivka: už v prvním odstavci si zopakujete všechno, co ze střední školy o Darwinovi víte, a v druhém vám Flegr ukáže, že nic z toho není pravda.

Za druhé je kniha sama další kapitolou příběhu. Flegr přesvědčivě argumentuje, že jak původní Darwinova interpretace evoluce jako soupeření různě dobře vybavených jedinců, tak momentálně nejpopulárnější Dawkinsův genocentrický výklad mají vážné logické slabiny a jejich opora v empirických datech je přinejmenším vratká, a přichází s vlastní pointou zamrzlé, nebo spíš zamrzající evoluce.

Za třetí se dobře pobavíte. V intermezzech Flegr s vlídnou čapkovskou uštěpačností, kterou si jako starý praktik a skvělý vědec může dovolit, líčí absurdní fungování mezinárodní biologické vědy. Například: vědci tázající se „proč?“ byli podle Flegra téměř vytlačeni ze svých původních biotopů „výzkumnými pracovníky“, kteří měří a „sekvenují“, ale neptají se. Flegr přitom připouští i možnost, že se vědci za výzkumné pracovníky jen kamuflují, aby lépe prošli moštovacím systémem grantových přihlášek.

Za čtvrté je to kniha uklidňující. Popularizační spisky a vědecké koutky víkendových příloh často moderní vědu bulvarizují: zajímavé jsou podle nich jen žhavé novinky. Flegr se vedle nových studií hojně opírá i o desítky let staré biologické knihy napsané opravdovými velikány evoluční biologie. V jeho pohledu se evoluční teorie vyvíjí v časovém měřítku lidských generací. Takže když si Zamrzlou evoluci koupíte teď, prolistujete ji a ke čtení se dostanete až za rok či pět, vůbec nic se nestane.

Autor je etolog.

Jaroslav Flegr: Zamrzlá evoluce aneb je to jinak, pane Darwin, Academia, 328 stran.