Editorial

Co se nevešlo do tohoto vydání Respektu? Podivné příběhy dvou mužů, jež zrcadlí česko-slovenské dějiny po roce 1989. Koncem minulého týdne se jejich jména opět vynořila z podzemních vod společenské paměti.

Viktor Kožený se svými miliardami ulitými z kuponové privatizace si po půldruhém roce vazby koupil na Bahamských ostrovech svobodu. Méně štěstí měla jiná bizarní postava, tentokrát ze Slovenska. Jozef Majský, který se v devadesátých letech pyšnil miliardovým majetkem a důvěrnými vztahy se slovenskými politiky, dostal v pátek u Speciálního soudu dvanáct let za podvody v souvislosti s finanční pyramidou jménem Horizont. Tato firma obrala na dvě stě tisíc lidí o peníze v řádech miliard a na jejím krachu v roce 2002 chtěl Majský ještě vydělat nějaké stamiliony.

Devadesátá léta byla rájem pro bezohledné hráče se sníženou schopností racionálně vyhodnotit velikost rizika v poměru k výši sázky. Snad je tato doba už opravdu za námi.

Jenže ne každý evropský národ má takové štěstí, že se klidně vyvíjí k lepšímu, jako Češi a Slováci. Naše reportérka Anneke Hudalla a fotograf Tomki Němec zkoumali život a myšlení Srbů, kteří žijí na nepřátelském území Albánců v Kosovu. Strhující reportáž z výbušné části Balkánu je možné číst dvěma způsoby: jako příběhy lidí, kteří žijí uvězněni na malém prostoru bez naděje na lepší budoucnost, anebo jako příběh lokální Orwellovy antiutopie v éře globalizace. A to vše se děje jen pár stovek kilometrů od pobřeží Jadranu, kde si Češi tak rádi pěstují své iluze o svobodě pohybu.

Stopy Respektu v kosovské Mitrovici následovali v těchto dnech diplomaté z Rady bezpečnosti OSN, která má co nevidět hlasovat o nezávislosti Kosova na Bělehradu. Není jim co závidět.

Vážené dámy a pánové,

příjemné čtení vám přeje

Martin M. Šimečka