Dopisy

Ten lechtivý případ

Respekt č. 17/07

Rivalita v altech

Potěšilo mne, že a jak Tereza Brdečková píše o případu Kulínský. Ráda bych jen přidala odhad: „Ten lechtivý případ“ nevyrůstá jenom „z temných hlubin“. Zároveň mohl vyrůst i z oslnění světlými výšinami, které dnešní i bývalé zpěvačky příslušného sboru a sborů všech dob vkládají do impozantní postavy autoritativního i senzitivního umělce-sbormistra. „Taký arogantný, priam božstvo!“ Kdo někdy zpíval v dívčím, ženském nebo smíšeném sboru, ví, jaká v sopránech a altech panuje rivalita a jak prekérním situacím, plodícím nejednou i pomstychtivé city, bývá sbormistr vystaven. Tuším, že ani v případě Kulínský se nedá mluvit o jednostranné „sexuální manipulaci“. Je vůbec přiměřené nacházet zde nějakou souvislost s „každodenním ponížením tisíců bezbranných“?

Hana Librová

Den, který rozhoduje o životě

Respekt č. 17/07

Zpět k třídnímu boji

Po přečtení článku jsem byl úplně šokován! Vyjádření pana Lišky, jakéhosi „generálního ředitele Svazu průmyslu a dopravy“, mi konečně osvětlilo podstatu třídního boje. Jenom nevím, zda tento „ představitel“ našich kapitalistů se jím stal proto, že jeho rodina několik generací budovala prosperující firmu, anebo proto, že po roce 1989 mu vrátili rozsáhlé kapitálové investice, které jeho předci svou pílí vytvořili. Není tomu tak?

Potom jsme zpátky u toho třídního boje, který nevyvolávají ožebračení proletáři, ale neschopní, asociální idioti, jimž chybí otrokářství jako společenský řád. Pevně věřím tomu, že takoví lidé, jako byli pan architekt Hlávka (koleje a nadace pro sociálně slabé studenty, nikoli soustružníky!) nebo pan Tomáš Baťa (internáty a vzdělávací školy pro chudé a talentované Valachy a vybudování města Zlín), by se s tímto člověkem vůbec nebavili a prezident Masaryk (syn negramotného kočího) by mu nepodal ruku! Tak jak to je s tím „velkým kapitalistou Liškou“? Nebude on to náhodou za komunistů vystudovaný svazák se sociálním cítěním soudruha Stalina? Nemáme jich totiž v naší republice po roce 1989 málo.

Pavel Jášek, živnostník, Kojetín

Někomu život, Čurdovi smrt

Respekt 17/07

Zlo je zlo

Dovolte pár slov k článku v minulém Respektu. Nemá cenu dlouho chodit kolem – řada nepřesností (například V. Maděra parašutisty nikdy necvičil, ale pracoval jako krejčí u skupiny D v Londýně; s Čurdovým výslechem a jedem to bylo docela jinak – na gestapo přímo nejel, jed nechtěl přímo polknout; Č. neobdržel falešnou identitu – ochotně se nechal přejmenovat a stal se německým státním příslušníkem, oženil se s příbuznou jednoho pražského gestapáka, jeho nejbližšími přáteli byli pověstní gestapáčtí surovci Freylach a Diabo atd.), řada nedořečeností (po svém přihlášení se Č. stal konfidentem gestapa v oddělení K III a aktivně se podílel na dopadení svých kamarádů a spolubojovníků – viz výpovědi gestapáků u poválečných mimořádných lidových soudů; Č. bylo dokázáno, že bylo od r. 42 do r. 45 pro jeho jednání Němci zavražděno 254 českých lidí) a fejetonové komentáře (např. „konspirace dostává zabrat“) posouvají celý Čurdův případ do podivného rádo by objektivistického konstatování – zradil, ale jeho motivace nebyla zlovolná. Tedy nebyl zrůda, jenom selhal.

Je to tím, že se text lépe čte, když je nějaká známá kauza trochu zpochybněna jakoby novým úhlem pohledu, nebo se bojíme jasně nazvat zlo zlem? Trochu mě to překvapuje u Respektu, který mám rád právě pro jeho nebojácnost, nepovrchnost, pro schopnost rozlišovat i pro solidnost (právě třeba v ověřování a studiu faktů).

Miloš Doležal, Český rozhlas, Praha