Biopárky ve sněmovně? Děkuji, ne

Byl to ambiciózní a na české poměry nezvyklý plán, s nímž loni vstupovali do sněmovny zelení – proměnit dolní komoru v ekologicky se chovající, moderní instituci. V instituci, která svítí úspornými žárovkami, třídí odpad, nepoužívá jednorázový plast v bufetech, má střídmý vozový park s nízkými emisemi i spotřebou, a na to málo písemností existujících v jiné než elektronické formě používá výhradně recyklovaný papír. Zelení také po vzoru německého a dalších parlamentů chtěli zařídit speciální koutek pro děti poslankyň a poslanců a nabízet v jídelnách a bufetech biopotraviny a fair trade výrobky.

Teď jsme o rok dál. „Zelenou reformu“ dostala v Bursíkově partaji na starost poslankyně Věra Jakubková. Zatím prošla budovy sněmovny s energetickým auditorem (kontroluje, zda se neplýtvá energií) a chystá se ho vzít také třeba do ubytoven poslanců, sešla se s šéfem bufetů a jídelen, pokouší se přesvědčit poslance z ostatních stran, aby změny podpořili. „Narážím často na předsudky a na pocit, že to není důležité,” hodnotí svoje angažmá reformátorka. Takže například ve sněmovním bufetu mají stále stejné šunkové chlebíčky s bramborovým salátem, ale po biošunce či fair trade kávě ani stopa. „Sortiment stravovacích zařízení je dán poptávkou,” píše k věci mailem Roman Žamboch z tiskového oddělení sněmovny. „Pokud bude zájem o tzv. fair trade potraviny, budou je pochopitelně rovněž nabízet i sněmovní gastronomická zařízení.”

Zájem ale není – většina poslanců ani neví, že nějaká fair trade káva vůbec existuje a co ta značka vůbec znamená – tedy že je to výrobek, který garantuje, že jeho výrobci dostali spravedlivě zaplaceno a že při jeho výrobě nebyla využita dětská práce. Pod pojmem bio si zase někteří politici nepředstavují potraviny z nehnojených plodin a vstřícně chovaných zvířat, ale prostě „zrní“ či používají stejný argument jako kupříkladu Hrad – že je to drahé. Biovýrobky se cenou pohybují zhruba 25 procent nad „normálem“. Tedy například v poslaneckém bufetu oblíbené párky s hořčicí by v bio úpravě vyšly na 20 korun místo současných „velkochovných“ patnácti.

Co se dětí týče, ani místopředsedkyně sněmovny Lucie Talmanová, které se za pár měsíců narodí miminko, ani čerstvý otec a poslanec zelených Ondřej Liška si své potomky do práce nevezmou. Pomoc sněmovny politikům rodičům bude prý nadále spočívat v pultu na přebalování. Takže i když ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas (ODS) chce k dětským koutkům motivovat firmy, někteří občanští demokraté se k možnosti mít parlamentní školku stavějí rezervovaně. „Je to takový komunisticko-socialistický výmysl,” říká poslankyně ODS Alena Páralová. „Zní to jako rudý koutek…“

Nadějněji než se změnou stravovacích a civilizačních návyků to vypadá s „ekologizačními“ trendy. Zmiňovaná komise navzdory tvrzení svého předsedy o nulových pravomocích navrhla změnu jednacího řádu tak, aby dokumenty povinně neputovaly v papírové podobě, ale elektronicky.

Úspornými žárovkami se prý už v českém sněmu svítí ze sedmdesáti procent a „postupně dochází i k výměně ve zbývajících prostorách”. Kancelář nyní pracuje na systému třídění odpadu.

Zato recyklovaný papír se nepoužívá. Kancelář sněmovny argumentuje – stejně, jako když se o věci před rokem začalo mluvit, – že tento papír zkoušela, ale že to – „vzhledem k vyšší prašnosti tohoto papíru, a tím potažmo k dražší údržbě“ – stojí moc peněz. Zelení namítají, že to jsou deset let staré zvěsti, které už dávno neplatí. Recyklovaný papír podle nich razantně zlepšil kvalitu a dnes už s ním takové problémy nejsou. „Jak vidíte, snahu po změnách jsme neodpískali,“ říká mluvčí zelených Eva Rolečková. „Ale prostě chvíli trvá, než se ty věci podaří prosadit.“