Angelina, Audrey a Katharine

Programy televizí nabízejí tento týden příležitost vydat se s ženskými hollywoodskými hvězdami první velikosti proti proudu času od současné produkce téměř k počátkům éry zvukového filmu. Na první pohled nemají protagonistky filmů Gia (1998), Co se nepromíjí (1960) a Rozvodová záležitost (1932) příliš společného. Herecké výkony Angeliny Jolieové, Audrey Hepburnové a Katharine Hepburnové však nabízejí zajímavou konfrontaci.

Laň s žiletkou

Angelina Jolieová nedává v poslední době příliš možností, aby ji člověk mohl vnímat jinak než skrze bulvárem propíraný vztah s Bradem Pittem a okázalé adopce dětí z rozvojových zemí. V druhé polovině devadesátých let byla ale považována za jednu z nejtalentovanějších hereček své generace a film Gia ukazuje proč. Za roli Gii Carangiové, nespoutané topmodelky, která krátce zazářila jako kometa na módní scéně na konci sedmdesátých let, dostala dokonce prestižní cenu Zlatý glóbus. Životní příběh naivní dívky z disfunkční rodiny, jejíž slibně rozjetou kariéru zhatí drogová závislost a která jako jedna z prvních ženských celebrit v USA podlehne v pouhých šestadvaceti letech AIDS, musel být mladé adeptce herectví blízký. Jolieová střídavě nasazuje výraz drsné punkerky z chudého filadelfského předměstí a laní pohled zraněné holčičky, která potřebuje jenom pohladit a k někomu se přitulit. A funguje to. Hlavně proto, že herečce, která v rozhovorech popisuje, jak se v dospívání poškozovala žiletkou, sedla role přesně na tělo. Energické ztvárnění labilní fetující krásky s šíleným svitem v očích, z nichž nelze vyčíst, jestli se její postava v následující sekundě začne smát, nebo hystericky rozbíjet věci kolem sebe, táhne nahoru celý film – debut divadelního režiséra a scenáristy Michaela Cristofera.

Gia stojí za vidění, ale člověk se nemůže ubránit pocitu, že je přece jenom promarněnou příležitostí. Scénář k filmu totiž napsal Jay Mc Inerney, jeden z nejoslavovanějších mladých spisovatelů osmdesátých let, který čtenáře po celém světě okouzlil románem Zářivá světla velkoměsta. Společně se svým následovníkem Brettem Eastonem Elvisem se stal kronikářem jupícké generace, zahánějící prázdnotu svých životů promiskuitním sexem a divokými kokainovými večírky. Prostředí módního průmyslu dobře zná, inspirován manželstvím s modelkou ho popsal například i v Česku vydaném románu Modelové chování.

Proto nepřekvapí, že ve filmu defilují přesně odpozorovaní homosexuální fotografové, ordinérní namyšlené blondýny, namachrovaní šéfové agentur nebo produkční, které přímo doporučují modelkám, aby fetovaly. Zajímavý exkurz do pokryteckého světa módy je bohužel přebit předvídatelným moralistním příběhem, který připomíná naruby převrácenou pohádku o Popelce. Postavy ve filmu často křičí, brečí nebo se hroutí, ale pseudoartová režie je chladná jako ocel nože, se kterým si Gia s oblibou hraje. A tak trochu života do toho příběhu o umírání vnáší překvapivě jenom nepříliš uznávaná herečka, jejíž rty a ňadra inspirují tisíce žen k návštěvě plastických chirurgů.

Kráska v kalhotách

To Audrey Hepburnová, kterou spojuje s Angelinou Jolieovou vášeň pro organizování pomoci třetímu světu, se představí divákům ve filmu, který pro ni nebyl vůbec šťastný. Při natáčení westernu Co se nepromíjí spadla z koně, musela strávit mnoho týdnů v nemocnici a zranění byl přičítán následný potrat dítěte, které v tu dobu čekala. Navíc se ale uznání nedočkal ani její herecký výkon a kritici vinili – spíš než ji samu – nesmyslný casting. Ve filmu slavného režiséra Johna Hustona, jehož filmům byla na posledním karlovarském festivalu věnována celá sekce, totiž hrála indiánku – dceru adoptovanou manželským párem osídlenců Divokého západu, jejíž původ roztočí kola rasové nenávisti, která neúprosně vyústí v tragédii.

Na konci padesátých a v průběhu šedesátých let se Hollywoodem přehnala vlna westernů, která – dost možná v paralele k emancipačnímu hnutí Afroameričanů – začala reflektovat osudy původních Američanů a začala je nahlížet jako oběti kolonizace. Slavný režisér, zasloužilý autor Maltézského sokola (1941), Africké královny (1951) nebo Mustangů (1961), označil tenhle film za jediný ze své tvorby, který se mu osobně nelíbí. A je pravda, že ve srovnání s o čtyři roky starším, tematicky podobným snímkem Pátrači Johna Forda neobstojí. Hustonova precizní režie, poctivě vystavěná westernová struktura a nadčasový příběh o zhoubné síle předsudků si ale pozornost zaslouží.

Nad herectvím Katharine Hepburnové ve filmu Rozvodová záležitost nemusíme na rozdíl od jmenovkyně ve výše uvedeném snímku mhouřit obě oči. Držitelka celkem čtyř Oscarů ve svém debutu na filmovém plátně dostala roli dcery muže, který se po dvaceti letech vrací z psychiatrické léčebny za manželkou, aby zjistil, že chystá svatbu s novým přítelem. Zazářila (snad díky tomu, že nikdy nehrála v němém filmu, neměla jako někteří zavedení herci problém s přehráváním) a odměnila tak důvěru režiséra George Cukora, který ji do role obsadil přes odpor producentů.

Hepburnová rozvířila ve třicátých letech vody filmové branže jako vtipná, inteligentní a nekonformní osobnost s přinejmenším kritickým postojem vůči Hollywoodu a feministickými názory. S chutí nabourávala stereotypy o ideálu ženské krásy svým zjevem (s oblibou nosila kalhotové kostýmy a chodila nenalíčená) a novináře a své kritiky ničila pověstným nabroušeným jazykem a vytříbeným smyslem pro sarkasmus. Krásnou poctu jí složila Cate Blanchettová v oscarovém filmu Letec (2004), v němž postava Katharine Hepburnové figurovala jako partnerka výstředního miliardáře a režiséra Howarda Hughese. Dvanáctého května by herečka, která se dožila úctyhodných devadesáti šesti let, oslavila sté narozeniny.

Gia, Prima, 3. 5., 0.20; Co se nepromíjí, ČT 1, 6. 5., 22.50; Rozvodová záležitost, ČT 2, 6. 5., 16.50