24 hodin mezi Peruánci

Autobusy nemají žádný jízdní řád, nadlimitní počet sedadel a zavazadla na střeše. Doprava v Peru vůbec není nuda.

MUSILOVA.BLOG.RESPEKT.CZ

Jak procházíme kolem recepce hostelu v jehovistické vesničce Chazuta na severu země, nemůžu si nevšimnout plakátu na podporu turismu. Jde o jakési desatero pro místní obyvatele, jak se správně chovat k přijíždějícím turistům. Pozorně čteme všech deset bodů a postupně shledáváme, že jsme se tady v Peru setkali s porušením všech zásad tohoto desatera.

Úsměv a pohostinnost tady rozhodně není samozřejmostí, místní lidé vidí turistu velmi často jen jako zdroj dolarů, takže účtování několikanásobně vyšších cen je tu zcela na denním pořádku. Body: „informuj pravdivě“ nebo „informuj se, abys mohl informovat“ mají taky své opodstatnění – velká část informací, které jsme zde zatím dostali, byla vymyšlená. A o dochvilnosti ani nemluvě.

Dnes máme za úkol sehnat odvoz do města Tarapota, kam můžeme dojet buď taxíkem, nebo místním colectivem (mikrobus). Jsme již ostřílení, takže volíme levnější variantu hromadné dopravy. Mikrobusy tady nemají žádný pevný jízdní řád, vyrážejí prostě, „až se naplní“. Přesouváme se tedy na centrální náměstí s cílem být na očích řidičům mikrobusů. Projíždí jich tu několik, ale všechny prázdné. Ve 14.00 se nám podaří domluvit si odvoz s místní řidičkou. S větou: „Ve tři hodiny, ale přesně!!“ nás…