Další díl české sody: Topolánek a voyeuři

Premiér se rozhodl odpovídat už jen na „důležité otázky“. Jaké to jsou, rozhodne on.

Premiéři této země měli vždycky problém vyjít se svobodným tiskem. A delší část své zatím tak krátké vlády s ním bojuje i ten poslední. Na rozdíl od svých předchůdců se přitom Mirek Topolánek neomezuje jen na výkřiky o žumpě, ale sepsal své výhrady na papír. Takže, jak říká módní fráze, víme, „o čem to je“.

Těch příběhů o Topolánkovi je už tolik, že každý politický reportér je schopen vysypat jich pár na požádání z rukávu. Za všechny jeden obzvlášť podařený. Kongres ODS, Veletržní palác v Praze, Mirek Topolánek vyprovází slovenského expremiéra Mikuláše Dzurindu. Když míjejí stanoviště novinářů, Topolánek pokývne tím směrem a pronese: „To jsou naše mediální mrdky.“

Je to prostě tak. Současný předseda vlády lidi ze sdělovacích prostředků uráží, peskuje je za „hloupé otázky“, často neodpovídá vůbec – a to ani na dotazy k zásadním věcem zahraniční či domácí politiky.

Vzhledem k Topolánkovu předvolebnímu poučování protivníků, že s médii, prostředníky mezi veřejností a světem politiky, je možné a nutné vycházet věcně, vzbudila jeho mediální praxe údiv. Co se vlastně premiérovi stalo? Nyní to víme: Mirek Topolánek zveřejnil v blogu na stránkách www.aktualne.cz příspěvek „O novinářích – a taky trochu o mně“, ve kterém shrnul své výhrady.

„Vždycky se řídím zásadou – jak…