Zadarmo to nedáme

Nejdřív chtěla jenom vědět, jestli nemá nějaké to kilo navíc. Potom se jednou ráno probudila a bylo jí na zvracení. Nedávno se rozešla s přítelem a hlavou jí začala kroužit obava, zda není náhodou těhotná. Pomalu se začala smiřovat s tím, že jí poroste břicho, koupí si těhotenské šaty a začne malému vybírat jméno. Může to ale být i jinak, dítě „zmizí“a začne nový život. Ona bude studovat teologii, jógu nebo tak něco. Následuje střih, potratová klinika a neodbytná výčitka – mohou lidé, kteří si nechali vzít dítě, doufat v odpuštění?

Tahle nepříjemně osobní dilemata jedné ženy připojené na web mohou už půl roku vyčíst miliony lidí na planetě jen z toho, co si tato bytost, identifikovatelná jako klient číslo 672368, zadala do svého oblíbeného vyhledávače AOL. My všichni si teď můžeme krok za krokem číst v intimitách dalších 650 tisíc zákazníků, jejichž záznamy z firmy America On Line prosákly loni v létě na veřejnost.

Zpráva tehdy vyvolala poprask, ale půl roku poté je ticho po pěšině. Webovou arénu ovládá spíš než ochrana osobních dat boj MTV s YouTube o autorská práva. Vývoj ale letí dopředu a vyhledávače vědí o svých zákaznících čím dál víc. Znepokojivé je především to, že kromě úzké skupiny specialistů nikdo z nás přesně netuší, co se s nimi dál děje. Má tedy smysl při zapnutí počítače trnout strachy, že nás někdo sleduje? Tak zlé to není, ale na místě je maximální obezřetnost.

Nemějte obavy

Den, kdy se databáze…