Výběr z webu respekt.cz
Chvílemi mi uniká, nač to všechno. Přece jen, a nemějte mi to za zlé, mi připadá lehce přehnané, aby div ne na každém rohu Damašku postával muž zákona se samopalem.
Chvílemi mi uniká, nač to všechno. Přece jen,
a nemějte mi to za zlé, mi připadá lehce přehnané, aby div ne na každém rohu Damašku postával muž zákona se samopalem.
ALANNI.BLOG.RESPEKT.CZ
Přesnější popis zbraně ale bohužel neposkytnu, v dané oblasti příliš zběhlá nejsem. Stačí mi, že nahání hrůzu. No dobře – občas. Protože když překonáte lehčí nervozitu ze střetnutí „tváří v tvář“ takové zbrani a pohlédnete o něco výš do tváře muže, který zbraň drží, někdy vás napadne jediné: jak můžou s prominutím někomu takovému svěřit do rukou zbraň? Tím spíš, když si s ní dotyčný z nudy hraje, točí s ní a podobně. Nicméně lepší je být s nimi zadobře. Co já vím, kdy ji míní použít.
Najdete je ale všude. Samopaly na křižovatce (že by usměrňování plynulého chodu beztak nekontrolovatelné dopravy?), volně pochodující po ulicích, před úřady, před ambasádami, vládními úřady a soukromými budovami prezidentovy rodiny. Uznávám, že před těmito institucemi je to normální. I když na druhou stranu, pro kohokoli, ať turistu nebo běžného chodce, je trochu ošemetné se před některou z vládních budov byť jen na chvíli zastavit, chtít si ji pořádně prohlédnout, nedej bože vyfotit.
Měla jsem ten nápad. Jen se pořádně podívat. Prohlédnout si ji. Sotva jsem se poprvé a zjevně i naposledy za chůze zničehonic zarazila a obrátila hlavu ve směru jednoho z ministerstev, byla jsem lehce, ale neúprosně vzata pod paží,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu