Obyčejní hrdinové

Ta silná slova jsme si mohli klidně ušetřit. Když poslanec Karel Šplíchal společně s kolegy Pavlem Plocem a Petrem Bratským propagoval v lednu ve sněmovně rentu pro všechny sportovce na penzi, kteří v minulosti vybojovali některou z olympijských medailí, varoval veřejnost, že tito hrdinové dnes živoří na okraji společnosti. Osobními dramaty opepřený nápad prošel do dalších kol. Pokud ovšem teď, v mezidobí před rozhodujícím hlasováním, zapátráme po tom, jak se sportovcům ze Šplíchalova seznamu opravdu vede, zjistíme, že poslanec pořádně přeháněl. Olympionici na penzi se nemají rozhodně hůř než průměrní čeští důchodci, mnozí sportovci veteráni na tom jsou výrazně líp.

Když se sejdou kamarádi

Karel Šplíchal tvrdí, že k nápadu s rentami ho inspirovaly osudy jeho kamarádů hokejistů, kteří vybojovali stříbro v Grenoblu v roce 1968: „Mluvil jsem s Jiříkem nebo Černým a ti dnes musí vyžít z pětitisícových důchodů.“ A tak se prý poslanec zajímal i o další. „Na Klubu olympioniků mi řekli, že jsou na tom všichni špatně. Třeba stříbrný házenkář z roku 1972 František Brůna si musí na život vydělávat hraním na harmoniku.“

Opravdu je to tak smutné? Někdejší vynikající levoruký střelec reprezentace František Brůna, mistr světa z roku 1967, je i ve svých dvaašedesáti chlap jako hora. Před chvílí okopával zahrádku domku po rodičích na kraji středočeské Vlašimi, teď…