0:00
0:00
Kultura15. 4. 20072 minuty

Nové nahrávky

Ta nejlepší hudba pro tento týden.

Astronaut
Fotografie: Tata Bojs. - Autor: Archiv Autor: Respekt

Tata Bojs: Kluci kde ste?, Warner Music

Český popový mainstream potřebuje jako sůl něco uvolněně zábavného, zvukem i duchem současného – a s tímhle albem se toho bohužel opravdu nedočká. Cvičení ve slovních hříčkách na jedno kopyto, až příliš pravdivé písně o tom, že se nic neděje, rýmování o sobě samých. Nepíšeme to vůbec rádi, ale po chytrých Biorytmech (2002) se Tata Bojs bohužel víc a víc zaplétají s vlastní naivní stylizací až k hranici sebeparodie a milé korektnosti à la Mig 21. Zpívají o nepřízni kritiků, ale může být i něco horšího: když už jim nestojíte ani za zmínku. Tahle byla napsána s ohledem na prokázané talenty Mardoši a Caise: kruci, kde jste?

↓ INZERCE

Vlasta Třešňák & Band: Skopolamin, Supraphon

Dnes má už jen zbytky hlasu, svou poezii ale sípe s takovou energií a pevností, jakou mu mohou mladí rockeři závidět. Obrazy krouží kolem odporu k dnešní realitě, kdy „komunista mě zastupuje v Bruselu, kickboxer zpívá písně Karla Kryla“. Vlasta Třešňák pořád překvapivě žongluje s návratnými motivy, pořád umí kloubit literární hloubku a karlínskou pouliční přímost. „Asi se na to vyseru,“ uplivuje v refrénu, ale nové písně ani tuhle nahrávku věru neodflákl, je intenzivnější než předchozí Inventura. V Třešňákově rockovém kvintetu hrají Jaromír Panáček (kytara) či saxofonista Jan Štolba.

Amy Winehouse: Back To Black, Island / Universal

Z nostalgie po velkých sebedestruktivních talentech ráže Janis Joplin a Billie Holiday povstala kariéra čtyřiadvacetileté Amy Winehouse. Albu, jež doma v Británii láme prodejní rekordy, vévodí autobiografická píseň Rehab o zpěvaččině nechuti podstoupit odvykací kúru. Winehouse je drsnější než její kolegyně Joss Stone, má lepší repertoár i aranžmá: obě však shodně staví na chuti zpřítomnit starý soul a písňový jazz.

Pat Metheny & Brad Mehldau: Quartet, Nonesuch

Dát dohromady dvě silné autorské osobnosti je vždycky risk, tady bůhvíproč vyšel. Kytarista Metheny ustupuje od pompézního zvuku, klavírista Mehldau od sebestředné chmury. Výsledkem je zralé album kdesi mezi jazzem a volným letem hudební imaginace, široce přístupné a osvěživé.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].