Můžeme věřit večerním zprávám?
Leslie Woodhead (69), klasik britského dokumentárního filmu, je považován za zakladatele nového žánru na pomezí dokumentu a fikce.
Leslie Woodhead(69), klasik britského dokumentárního filmu, je považován za zakladatele nového žánru na pomezí dokumentu a fikce. Natočil desítky vynikajících filmů, přičemž rozpětí jeho témat je značně široké – od Beatles a Rolling Stones před Solidaritu, etiopského běžce, popírače holocaustu až po jazz v New Orleansu. Osmadvacet let pracoval pro britskou televizi Granada, posledních sedmnáct je na volné noze a točí hlavně pro BBC. Loni byl nominován na televizní cenu Emmy za dokument Děti Beslanu, v němž vyprávějí svůj příběh děti přeživší masakr v září 2004.
Váš vůbec první dokument byl o Beatles. Jak jste se k nim dostal?
V roce 1962 mě poslali do Liverpoolu podívat se na nějaké kluky ve sklepě. Teď to bude vypadat, že dělám chytrého, ale nám opravdu hned bylo jasné, že tohle je něco naprosto výjimečného. Že jsme svědky revoluce. Ta energie byla neuvěřitelná a nikdy na ni nezapomenu… Shodou okolností taky můj zatím poslední film bude na téma Beatles.
O čem přesně?
O jejich vlivu na Sovětský svaz. To je neuvěřitelný příběh. Spousta lidí – a ne žádní pitomci – tvrdí a jsou schopni se o to i pohádat, že Beatles mají podíl na pádu komunismu. Brežněv a jeho muži ztratili díky nim celou generaci, kterou najednou budování socialismu moc nezajímalo. Beatles v Rusku samozřejmě nikdy nehráli, režim je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu