Hledá se prezident

Pokud strany budou hledat kandidáta proti Václavu Klausovi, nemají šanci na úspěch. Česko nepotřebuje prezidenta „proti“ něčemu, ale „pro“ něco.

Jestliže vám přijde, že čas ubíhá nesnesitelně rychle, tak v politice se žene ještě dvakrát rychleji. Než se všechno vyjedná a uzavře, uplyne spousta času. Proto je už dnes svým způsobem pozdě, že se nehledá adept na post hlavy státu, vždyť volit se bude už za deset měsíců. Většina politické scény se na první pohled shodne, že nechce Václava Klause znovu na Hradě, což ale vůbec nic neznamená. ODS má v Senátu a v Poslanecké sněmovně tolik zástupců, že jí stačí hledat přeběhlíky – a to i když se najde několik členů ODS, kteří budou proti svému bývalému předsedovi. Podporu Klausovi nenápadně naznačují někteří lidovci a komunisté. Ale co ti zbývající? Čím to je, že tu ještě nezazněla další jména?

Svým způsobem je to už nastavenou debatou. Sociální demokraté sice na svém sjezdu přijmou s velkou radostí usnesení, že strana „odmítá podporu kandidatury Václava Klause na funkci prezidenta České republiky“, ale už nepadne ani slovo o tom, jak by měl vypadat jejich ideální adept. Jiří Paroubek se prý v užším kruhu vedení strany nechal slyšet, že ČSSD podpoří i kandidáta jiné strany, ale opět to odůvodnil jen tím, že Klaus prostě musí skončit. Nechme teď stranou, že Paroubek každou chvíli mění své postoje, takže brzy může hájit úplně jinou pozici.

Strana zelených udělala nepatrně vstřícnější a konkrétnější krok, když aspoň oznámila, že by chtěla v čele státu ženu. Tím se nám zredukovala možnost na přibližně čtyři miliony lidí.

Komunisté mají jediné přání, aby i příští prezident považoval „antikomunismus za prázdný“, Klause ale už tak lehce nepodpoří, protože na rozdíl od situace v roce 2003 není jeho ODS v opozici. A lidovci teď neřeší nic jiného než Jiřího Čunka. Snad jeho vzývání nedotáhnou tak daleko, že by jej nominovali.

Poměry se až příliš podobají situaci, kdy se hledal nástupce Václava Havla. Ačkoli média o budoucí hlavě státu psala dokonce i několik let předtím, politici nechali vše na poslední chvíli. Vznikl tak velký chaos, kde narychlo padalo jedno jméno za druhým, až se nejlépe zorientoval Václav Klaus. Ten vzal zpět svá tvrzení, že by o tak slabý post nikdy nestál, a už v něm seděl. Jeho kritikům to vzalo dech, ale evidentně se příliš nepoučili.

Pokud bude nyní hlavním motorem vyjednávání způsob sestřelení Klause, bude více než pravděpodobné, že se nakonec veřejnosti představí kandidát, který je expert na chemické prvky, o politice sice už něco slyšel, ale nemá na ni vyhraněný názor, z historie má skvělé znalosti, ale jen do bezpečně vzdáleného roku 1848. Zkrátka, bude zbaven všech kontroverzí, aby pro něj mohli zvednout ruku socialisté, lidovci, zelení, ale i komunisté.

Ani bezbarvost však nemusí pomoci, což se ukázalo třeba na příkladě Jaroslava Bureše, který se v roce 2003 tvářil, že je úplně prázdná nádoba, jež se nechá naplnit tím, co mu strany přikážou. Přesto nezvítězil.

Václav Klaus má i nyní velkou šanci uspět. Jak už bylo řečeno, většina ODS, část lidovců a zatím jednotlivci z KSČM mu dají hlas. To by ve třetím kole volby mělo stačit na vítězství, protože tam už není třeba vyhrát v každé komoře parlamentu zvlášť, ale stačí získat většinu zákonodárců. Jen pro připomenutí, pouze ODS dnes disponuje z 281 členů obou komor 122 zákonodárci.

Právě vědomí malé šance na úspěch by ale mělo vést ostatní strany a politiky, aby navrhli někoho, kdo sice možná prohraje, ale bude výraznou alternativou a osobností.

Nepodstatné průzkumy

Jaké by ale měl mít budoucí prezident vlastnosti? Obecně známá osobnost, která je politicky čitelná, ale ne stranická. Dokáže problémy řešit, a ne je vytvářet. Naslouchá oponentům, ale nebojí se říct svůj názor. Orientuje se v zahraniční politice, ve které nehledá spojence u nacionalistů a není jen statista. A nebojí se říct, že komunismus je zlo. Kromě prvního bodu tedy žádný nesplňuje Václav Klaus.

Při definování těchto základních charakteristik však automaticky napadne otázka, kdo je splňuje. Tady je třeba se politických stran trochu zastat. Česko totiž trpí vážnou absencí osobností, které by nebyly členy partají, ale přitom se účastnily veřejné debaty. Jinými slovy šly na trh se svými postoji.

Přesto zelení a socialisté, kteří nejvíce nechtějí dnešního prezidenta, musejí co nejdříve oznámit své nominace. Navržená jména musejí projít veřejnou debatou, aby se ještě před případným zvolením ukázalo, kdo nás bude reprezentovat.

Při hledání adeptů není třeba příliš hledět na veřejné mínění, jak je to nutné v některých jiných otázkách. Češi vždy preferují toho prezidenta, který je zrovna v úřadě. Je to už tradiční uctívání tohoto postu. Když pak dojde k výměně, lidé klidně sáhnou znovu po tom, kdo se usadí na Hradě. Rozporuplnost dokazují i průzkumy veřejného mínění, kde si většina přeje zároveň Klause, ale současně i nějakou ženu. Dnešní prezident je znám tím, že pro úřad udělá téměř vše, ale k operaci pravděpodobně nedojde.

Všechny spory, zákulisní vyjednávání a obchody by vyřešilo, kdyby se uzákonila přímá volba. O té se už mluví léta a nyní se znovu stala tématem, ale dokud nebude návrh ve sněmovně, lze to brát jen jako rétorické cvičení.