Ruská okupace Evropy

Evropa se bez společné energetické politiky neobejde, dělá však pro její vznik málo.

Když Gazprom, ruský monopol v oblasti zemního plynu, v lednu 2006 odřízl dodávky na Ukrajinu a do Gruzie, všeobecně se tento krok považoval za zřetelné výstražné upozornění na ochotu Kremlu využít energetických zdrojů k uplatnění svého vlivu nad Evropou. Dvanáct měsíců nato Rusko dále význam tohoto činu podtrhlo, když na tři dny přerušilo zásobování Běloruska.

Navzdory těmto hrozbám na straně nabídky jen máloco naznačuje účinnou celounijní politiku Evropy, která by snižovala závislost na ruské energii. Energetické návrhy Evropské komise, zveřejněné v lednu, jsou vykročením správným směrem. Na ruské energetické vztahy s Evropou ovšem budou mít jen malý přímý účinek, poněvadž Rusko nezavazují k zavedení konkurenčnější a transparentnější energetické politiky.

Právě naopak, evropské země nadále s Ruskem uzavírají dvojstranné dohody, s pramalým ohledem na společné zájmy EU. Západoevropské země projevily mizivé znepokojení nad ruskou nátlakovou taktikou vůči novým členům ve střední a východní Evropě, čímž zpochybnily rozsah solidarity Unie ohledně dodávek energií. Od chvíle, kdy Kreml v roce 1990 přerušil dodávky energií do pobaltských států v marném pokusu zadusit jejich směřování k nezávislosti, pokračoval ve využívání potrubní politiky proti zemím, jako jsou Polsko, Lotyšsko a Litva – tedy proti novým členům EU. Pro ně a pro nové demokracie, jako…