Převrat na Šumavě

Tři roky se přel s těžaři, lesáky, starosty i hejtmany o šetrné zacházení s lesem na Šumavě a neměl přitom ani podporu svého šéfa, který ho do funkce jmenoval. Když proto počátkem tohoto roku vystřídal Libora Ambrozka (KDU-ČSL) na ministerstvu životního prostředí šéf zelených Martin Bursík, zdálo se, že ředitel Národního parku Šumava Alois Pavličko má důvod si oddechnout. Konečně nad ním stál šéf stejné krevní skupiny. V pátek ho Bursík odvolal.

S Pavlíčkem se v parku přinejmenším mezi ekology spojovaly velké naděje. Po Ivanu Žlábkovi, za jehož osmiletého působení se podle odborníků vzácné šumavské porosty tvrdě drancovaly (vytěžilo se asi dva a půl milionu kubíků dřeva), přišel člověk, který po vzoru kolegů ze sousedního bavorského parku dal šanci přirozené obnově lesa. Nabídl také spolupráci místním lidem. Jenže u těch už od začátku nevyvolávaly Pavlíčkovy plány žádné nadšení. Starostové se báli, že když se nebudou kácet stromy napadené kůrovcem, lýkožrout se rozšíří a turisté se mrtvému parku vyhnou obloukem.

Apokalyptické představy se nenaplnily, kůrovec je na ústupu, i když se v první zóně netěžilo vůbec a v dalších poskrovnu. Pavlíčkovi se podařila notná část toho, co si předsevzal, včetně výborné spolupráce s vedením parku v sousedním Bavorském lese. Proč tedy musel odejít?

Na adresu bývalého ředitele nezazněla žádná konkrétní výtka. „Mohu vás ujistit, že důvody odvolání nebyly ani odborné, ani politické, ani jsem neodešel kvůli špatnému hospodaření. Ministr má ale na výměnu ředitele právo a já to nechci komentovat,“ říká sám Pavličko. Z Bursíkova obecného vyjádření vystupuje pouze jedna věta: „Od nového vedení parku si slibuji hlavně posílení spolupráce národního parku s obcemi.“ Dá se to přeložit tak, že nové vedení národního parku bude víc ustupovat názoru starostů, že Pavlíčkovy vize byly chybné? „Starostové si nevynutí víc, než jsem byl ochoten povolit já. Můj nástupce je minimálně stejně zdatný,“ soudí Pavličko o svém náměstkovi Františku Krejčím, který ho nahrazuje ve funkci.

Musí tedy odejít kvůli něčemu jinému. „On je sice schopný přírodovědec a sympaťák, ale ne manažer,“ říká jeho blízký spolupracovník, inspektor správy lesů v Národním parku Šumava Petr Ješátko. „V novinách sice dokázal mluvit hezky, ale jak došlo na jednání s obcemi, nebyl schopen jasně vysvětlit, o co mu jde. Kvůli té slabosti jim nasliboval hory doly, a pak to nedodržel. Nebyl dost důrazný, scházela mu autorita.“ I jiní Pavlíčkovi spolupracovníci mluví o tom, že obce žádaly čím dál víc, protože si byly vědomy jeho slabosti.

Bursíkovo ministerstvo si z Národního parku Šumava udělalo jednu z priorit a všechno nasvědčuje tomu, že právě proto chtělo na místě ředitele člověka, který neustoupí od Pavlíčkových představ, ale dokáže obce svojí autoritou přimět ke spolupráci. Nový ředitel je v branži považován za schopného manažera. Na začátku devadesátých let národní park spoluzakládal a sepsal plán péče, který byl už tehdy v souladu s evropskými požadavky. Krejčí chce přesvědčit domorodce, že ochrana přírody a rozvoj oblasti se nevylučují, naopak.