Na vlnách odvahy a bázně

Koho jiného měl začínající ilustrátor dobrodružných příběhů žádat o pomoc s nastartováním kariéry než Zdeňka Buriana. „Jsme malý národ, ale umělců máme víc než dobytka,“ odpověděl mu jeho guru v roce 1936 s tím, ať si raději budoucnost nemaluje narůžovo. Následujících několik let sice kresby Bohumila „Bimby“ Konečného (1918–1990) milovaly tisíce kluků i holek, ale na sklonku života byl bez práce a mohl být vděčný, že ho na veřejnou debatu pozvalo alespoň pár nadšenců z Klubu sběratelů autogramů.

Konečný zůstal anonymním dělníkem, neznámým autorem stovek známých ilustrací, které dnes hltá další generace nezletilých romantiků. Titul retrospektivní výstavy otevřené začátkem března v Plzni i doprovodné monografie Zapomenutý malíř Bohumil Konečný je tedy více než výstižný. Jen jedinkrát za jeho života se o Konečném psalo a mluvilo v médiích – na počátku 70. let si během kauzy Octobriana získal takovou pozornost, až mu to nebylo milé. Dodržme ale jedno ze zlatých pravidel napínavých vyprávění, na která byl Konečný expert: nemůžeme ho začít v polovině.

Chlapi na výši svých úkolů

Přezdívku Bimba, kterou podepisoval své kresby, získal v dětství. Otec si ho hovorovým italským termínem dobíral pro buclatou postavu připomínající malou holčičku. Výtvarné ambice ukázal už na gymnáziu, kde výraznými karikaturami natolik zesměšnil profesorský…