Chudí přijdou o peníze, aby dostali rozum

Čeští konzervativci už chudým nechtějí přispívat na pivo a místo peněz zavádějí poukázky na potraviny.

Martinovi je padesát čtyři let, má plnovous, trochu delší šedivé vlasy, oblečený chodí ve vojenské bundě z výprodeje. Po rozvodu s manželkou se odstěhoval do podnájmu, který však časem nezvládal platit. Bez domova je asi šest let, o budoucnosti už vlastně nepřemýšlí, žije okamžitými naplněními svých základních potřeb. „Nejlépe je mi, když si dojdu pro dávky, zajdu do svojí hospody na pár piv, dám si něco lepšího k jídlu, třeba sekanou. Většinou s penězi vydržím tak čtrnáct dnů, pak chodím na polívku do charity nebo se ptám lidí, jestli mi nedají nějaké drobné,“ říká Martin.

Úřady jej vedou v kolonce „člověk v nouzi“ a díky tomu má každý měsíc nárok na sociální podporu ve výši 2020 korun. Teď se mu ale přístup k těmto penězům poněkud zkomplikuje. Lidem jako on chtějí totiž některé radnice v Praze dávat místo bankovek poukázky na odběr jídla a dalších potřebných věcí. Rozjezd zkušebního projektu má být začátkem dubna, konec v prosinci. „Do projektu chceme zařadit klienty, kteří se svými penězi nedokážou rozumně hospodařit,“ říká tiskový mluvčí Úřadu městské části Prahy 6 Martin Šalek. „Tím snad omezíme případy, kdy klienti často z dávek nakupují alkohol nebo cigarety a nezůstávají jim prostředky na jídlo.“ Ve vybraných prodejnách bude možné za poukázky dostat potraviny, hygienické výrobky, obuv a oděv. Nebude se za ně vracet hotovost. Výsledek experimentu bude důležitý i pro ministra práce Petra Nečase, který uvažuje o povinném zavedení poukázek v celém Česku.

Nakupujte u Bati

Systém poukázek se odvíjí od nového zákona o hmotné nouzi, který definuje tři druhy dávek – příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc. Tyto peníze vyplácí sociální odbory lidem, kteří se zaregistrují (tedy i bezdomovcům) a prokážou, že na ně mají nárok: byli například propuštěni z výkonu trestu, psychiatrické léčebny, ukončili léčbu nějaké závislosti, odchází z dětského domova nebo jen nemají kde bydlet. Poukázky by přitom nahrazovaly příspěvek na živobytí (včetně příplatků na speciální dietu může jít maximálně o 3120 Kč na osobu), protože právě ten řada lidí utrácí jinak, než by si úředníci představovali.

Jednou z radnic, kde se experiment rozjíždí, je Praha 6. Její úředníci vybrali zatím ze 142 klientů 80, kteří své dávky z větší části dostanou ve „stravenkách“. „Naše sociální pracovnice vybraly tyto lidi na základě osobní zkušenosti s nimi. Často je znají několik let a vědí, že peníze z dávek většinou utrácejí za alkohol a cigarety a pak přicházejí pro zálohy na další měsíc s tím, že nemají co jíst,“ komentuje to Šalek. „Nejde o trest, ale pomoc, jež má těm lidem umožnit, aby si opět urovnali svoje priority a naučili se být samostatnějšími. Pokud sociální pracovnice zaznamenají pokrok, není problém opět přejít na hotovost.“

Projekt Prahy 6 počítá s tím, že „postižení“ klienti nebudou zrovna jásat radostí, a tak v každé kanceláři bude zaveden alarm pro rychlé zavolání pomoci. Kritiků je ale víc, nejen budoucí držitelé poukázek. Například Jakub Balabán z občanského sdružení Ježek a čížek, které s lidmi bez domova dlouhodobě pracuje, vidí problém v samotném principu projektu: „Jsem přesvědčen o tom, že tento systém povede k větší stigmatizaci lidí v nouzi, a tím i k jejich většímu vyloučení ze společnosti. Představte si, že budete pravidelně platit boty či oděv stravenkami, prodavačky na vás budou okamžitě dávat větší pozor, budete takřka automaticky považován za závislého, zločince, prostě nepřizpůsobivého, problémového jedince.“

Martin Šalek takové výhrady nesdílí: „Nechceme nikoho vylučovat nebo stigmatizovat. Jde nám jen o to, aby peníze ze sociálních dávek byly našimi klienty používány na základní potřeby, alkohol, cigarety a vysedávání v hospodě jsou podle mě nadstandard, na který by si člověk měl vydělat. Myslím, že poukázkový systém může působit na naše klienty naopak motivačně, a tím i uspíšit jejich návrat do normálního života. Také procento lidí, kteří dávek zneužívají, by se díky novému systému mohlo snížit, čímž by se snížily i celkové náklady.“

Jakub Balabán však nevěří, že by se klienti sociálních odborů nenaučili systém nějak obcházet: „Je to jen otázkou času. Stačí se přece domluvit s prodejcem na odkupu stravenek za cenu nižší, než je jejich nominální hodnota, a hotovost mám v ruce.“

Tuhle hypotézu potvrzuje i zkušenost z Mělníka, kde se podobný systém snažili zavést před třemi roky a nakonec byl ukončen jako neúspěšný. Také v Mělníce klientům vypláceli příspěvek formou potravinových poukázek, které většina pod cenou prodávala. Kvůli tomu pak město evidovalo nárůst žádostí o zálohy na další měsíc. Navíc rostly náklady na byrokracii. „Bohužel se tedy nepodařilo naplnit původní záměr, aby se klienti naučili lépe hospodařit se svými financemi,“ konstatuje Drahomíra Pavlíková, vedoucí mělnického odboru sociálních věcí.

Kritici vidí i další nevýhody. Například zbytečné prodražení zboží, které si chudí lidé obvykle kupují. Poukázky půjde totiž směnit jen ve vybraných obchodech, boty nebo oblečení ale mají nejlevnější na tržnicích, kde poukázky platit nebudou.

Karty místo stravenek

Konzervativci vedené pražské radnice se ale nechtějí nechat odradit a spíš se budou snažit technické problémy za pochodu řešit. Jedna inspirace přichází například i z Ruska. Tam plánují vyplácet pomoc v nouzi pomocí platebních karet pro důchodce, nezaměstnané a studenty. Těmito kartami by bylo možné hradit věci základní potřeby, ale i služby (nájmy a energie) a současně by opravňovaly ke slevám na léky a k bezplatnému užívání městské hromadné dopravy.

Podobné řešení už funguje například v Kanadě a také Jakub Balabán jej hodnotí kladně: „Takové karty vypadají jako běžné platební, jen se z nich nedá vybírat hotovost. Snižují riziko podpory šedé ekonomiky a pro klienty to není tolik stigmatizující.“

Autorka studuje bohemistiku na FF UK, je spolupracovnicí Respektu.

Poukázky, nebo peníze? Debatujte na

www.respekt.cz

.