Žena v osidlech Evropy

Americké literatuře druhé poloviny 19. století vévodí dvě jména: Mark Twain a Henry James. Zatímco humorista a satirik u nás již doslova zdomácněl, klíčového představitele tzv. zjemnělé tradice jsme dosud pohříchu znali jen okrajově. Buď z jeho kratších (Daisy Millerová či Utažení šroubu) nebo raných (Washingtonovo náměstí) próz. Překlad rozsáhlého Portrétu dámy, obecně považovaného za první vrchol Jamesovy tvorby pokrývající víc než půl století, lze tudíž přivítat jako konečně splacený dluh.

Svoboda volby

Henry James se narodil roku 1843 v tehdy ještě téměř bukolickém New Yorku v rodině bohatého nezávislého myslitele, který v celém životě nemusel pracovat ani jediný den a svým pěti dětem dopřál „smyslovou výchovu“: vzdělávala je řada guvernantek a soukromých učitelů na obou březích Atlantiku a všichni hojně navštěvovali muzea, divadla a galerie. Z Jamesova staršího bratra Williama vyrostl slavný psycholog a zakladatel filozofického směru pragmatismus, mimořádně nadaná byla též sestra Alice, která však – patrně i proto, že svůj talent nemohla coby žena plně rozvinout – trpěla depresemi.

Henry se záhy rozhodl pro dráhu spisovatele a ve dvaceti letech začal přispívat do několika amerických časopisů. Po rocích cestování sem a tam u něj jako místo k trvalému pobytu zvítězila Evropa a její důmyslná síť institucí a tradic. Jak si poznamenal do deníku: …