Výchova zločinem a trestem
Krajnosti života na šikmé ploše ožívají ve vyprávění Františka Friedla jako temný dobrodružný film.
Nuda je zlo, dělejte něco. Myslete přitom hlavou, a ne zadkem. A snažte se nebejt naštvaný.“ Tříhodinovka pomalu končí, ale osmáci a deváťáci poslouchají, ani nešpitnou. Dnešním vyučujícím na Základní škole U Santošky na pražském Smíchově je bývalý násilník, zloděj, pobuda a ochlasta František Friedl (50). Když bylo tomuhle hromotlukovi se zbrázděnou tváří devatenáct let, tak v hospodské rvačce „přizabil chlapa“. Od té doby vlastně pořád seděl ve vězení. Když se mezi tresty dostal ven, kradl, pil, bral drogy a protloukal se jako bezdomovec. Dnes je odborným lektorem Praku, sdružení, které má v popisu práce prevenci kriminality.
Nesmiřitelná
Krajnosti života na šikmé ploše ožívají ve vyprávění Františka Friedla jako temný dobrodružný film. Až na jednu věc: všechno je to pravda. „Se mnou se nikdo nebavil. Nikdo mě nevaroval. Když já byl žáček, netušil jsem o vězení nic,“ vysvětluje pan Friedl, proč do dětí na základní škole „buší“ drsnými příběhy z kriminálů. Chce je varovat a odstrašit. Sám měl štěstí. „Bylo to jako zázrak. Když mě naposledy pustili, našel jsem během dne práci a přestal pít.“ Pracoval jako správce ubytovny na pražském sídlišti. Svůj dosavadní život považoval za „plný špíny“ a chtěl na něj spíš zapomenout. Potkal ale Evu Carbolovou, předsedkyni Praku, která mu vysvětlila, že jeho zkušenosti mohou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu