Ve hvězdách

Málokdo z rakouského velení očekával, že bude terezínská pevnost hrát během konfliktu s pruskou armádou nějakou zásadní roli. Na to už byla v roce 1866 dost zastaralá. Nicméně rozhodnutí Prusů fortifikaci úplně ignorovat, obejít ji a s Rakušany si to v klidu rozdat až na otevřeném poli u Hradce Králové, to byla pro válečné stratégy nepříjemná rána. Pevnosti se přece mají dobývat a protivník si na nich má co nejvíc vylámat zuby, to dá rozum.

Duchovní otec Terezína si z nenaplnění tohoto předpokladu hlavu dělat nemusel. Jeho srdce v té době už dávno odpočívalo v pařížské Invalidovně, kam ho nechal umístit císař Napoleon I. Maršál Francie, architekt, válečník a vynálezce Sébastien le Presetre, pyšnící se titulem markýz de Vauban, zemřel 30. března 1707.

Stavitelé terezínské pevnosti vycházeli z jeho životního přesvědčení, že pokud má být nějaké město nedobytné, nemá smysl obklopovat hradbami dávné usedlosti, protože do nich se útočníci stejně jednou dostanou. Vauban se aktivně účastnil třiapadesáti obléhání, takže věděl, o čem mluví. Jediným řešením bylo podle něj vybudovat město na zelené louce a všechno v něm od počátku přizpůsobit vojenským účelům.

Budovy musí být nízké (s výjimkou kostelní věže), ulice rovné, musí být použito co nejméně dřeva kvůli nebezpečí požáru a celé město musí být ukryto ve vysokých hradbách na půdorysu osmiboké hvězdice. Z jejich bašt neboli bastionů pak mohou obránci kontrolovat veškerý přístup k městu a při útoku pokrývat napadená místa pevnosti společnou palbou.

Dalším Vaubanovým ideálem byla přítomnost vodního toku, kterým se dal prostor kolem města v případě napadení zatopit. Terezín veškeré tyto podmínky splňoval, stejně jako desítky dalších pevností, které vznikly na základě Vaubanových studií. Sám jich postavil více než třicet, včetně měst Dunkerque, Brest či Toulon.

Králi Ludvíku XIV. sloužil skoro padesát let. Svůj titul získal za bezmeznou oddanost francouzské koruně i za přelomové vynálezy. Jeho nejradikálnější myšlenku však Ludvík odmítl realizovat: návrh jednotné plošné daně, která by zrušila dosavadní privilegia šlechty, vojska a duchovenstva, formulovaný v knize Královský desátek z roku 1706.

Průkopník navrhování pohodlných kasárenských bloků, autor sítě majáků na bretaňském pobřeží, odborník na lesní hospodářství, splavnění řek a chov prasat zemřel na zápal plic. O 160 let později dal Napoleon III. přejmenovat jeho rodné město na Saint-Léger-Vauban. Byl to symbolický poslední hold architektovu dílu, které mělo zanedlouho ustoupit nárokům modernizující se společnosti. Urbanisté mohutné valy pevností rozbořili v rámci rozšiřování měst a zlepšování dopravy, v prakticky nezměněné podobě se jich dochovalo jen pár. Terezín je jedním z nich.