Ve hvězdách

„Člověk, který se chce za všech okolností chovat ušlechtile, se zlou se potáže mezi tolika lidmi, kteří dobří nejsou.“ Tak zdůvodňuje Niccolò Machiavelli tvrdý pragmatismus v knize Vladař, považované za první produkt moderní politologie. Vzorem pro titulní postavu jeho stěžejního díla byl Cesare Borgia, od jehož smrti uplyne právě 500 let.

Těžko najít spornější osobnost. Nemanželský syn papeže Alexandra VI., bratr neblaze proslulé Lukrécie, příslušník rodu Borgiů spjatého s legendárním travičstvím a bezohlednou cestou k moci, sám vrah i návodce vrahů, ale i schopný voják a politik. Tím vším byl Cesare Borgia. A přece je Machiavelliho dílo jím inspirované stále ceněno i vydáváno. Že by bylo dodnes aktuální?

Narodil se v roce 1475 jako levoboček kardinála Rodriga Borgii. Když je jeho otec zvolen na Svatý stolec jako Alexandr VI., Cesare se ve svých 18 letech stává kardinálem, zatímco starší bratr Giovanni je určen na vojenskou dráhu – a o čtyři roky později zavražděn. Jak píše J. S. Machar ve svém Římě o vzpomínkách na mrtvoly kdysi plovoucí v Tibeře: „Tentokrát to byl vévoda Giovanni z Gandie, syn papeže Alexandra VI., a jeho vrah byl druhý syn papežův, kardinál Valentino, později vévoda Cesare Borgia.“ Cesare se pak jako první člověk v historii církve vzdává kardinálské hodnosti a namísto svého bratra se dává na dráhu kondotiéra.

Jeho strategie se opírá o sponzorství otce papeže. Společným cílem je přeměnit Papežský stát ve stabilní království, jež by se mocensky vyrovnalo Neapoli, Florencii i Benátkám. Daří se to s pomocí francouzského krále Ludvíka XII., v jehož službách Cesare bojuje, ale konec nastává se smrtí Alexandra VI. v roce 1503. Cesare je uvězněn svými nepřáteli, deportován do Španělska, a i když z vězení uprchne, v pouhých 31 letech umírá při obléhání hradu Viana.

Cesare Borgia se osobně znal, ba přátelil s Machiavellim a sklízel jeho obdiv. Co z toho všeho se ocitlo ve Vladaři? Lepší je být obáván než milován, neboť lidé jsou spíše špatní než dobří, tudíž snáze zapomenou lásku k vladaři než strach z něho. Nepopulární rozhodnutí je dobré dělat hned po získání moci, neboť na krátký šok lidé snáze zapomenou. A zvláště nepříjemné kroky prosazovat vždy v zastoupení.

Samé užitečné rady, řekne každý dnešní politik. Hlavní vzkaz Vladaře však odděluje morálku v životě a praxi. U moci uspěje pouze ten, kdo disponuje virtù – neřídí se občanskou, ale politickou morálkou a učiní vše, co je zapotřebí pro zájem státu.

Že se ušlechtilý se zlou potáže, platí stále. „Havlův život, stejně jako život Borgiův, ukazuje, co lidé dělají cestou k moci a čeho by se dobrý demokrat měl vyvarovat.“ Tak podle kritika Josepha Farrella vyznívá Keaneovo pojetí životopisu prvního českého prezidenta. Farrell to uvádí na pravou míru právě s použitím Machiavelliho pragmatismu: „Výsledky toho, jak Havel využil své moci, přinesly jeho spoluobčanům tak velký prospěch, jaký můžeme jen závidět.“