Před 10 lety

„Kupředu levá“, jmenoval se před deseti lety hlavní komentář Respektu. Šlo o sociální demokraty a jejich očekávaný sjezd, podtitulek upřesňoval: „Bohumínský sjezd rozhodne o dalším směřování ČSSD“. Je to jen dekáda, zdá se to však jako celá věčnost – třeba na fotce tu debatují „disidenti“, kterými tehdy za zemanovských časů v ČSSD byli Petra Buzková s rozčepýřeným mikádem a štíhlý Jozef Wagner.

Hned ve třetí větě však najdeme jasný přesah k dnešku – stejně jako před deseti lety v Bohumíně, i letos (za dva týdny v Brně) budou mít socialisté na svém sjezdu za hlavní cíl „politicky přežít“. Tehdy byli ještě v opozici a nažhaveně pokukovali po Strakově akademii, dnes jsou – unaveni osmi lety vlády – zpět v opozici. A s polovičními preferencemi než jejich občanskodemokratický konkurent.

Další paralelu k dnešku přináší i odstavec o vnitřcích poměrech ve straně. „Proces, k němuž dnes dochází v české sociální demokracii, je v jistém ohledu pravým opakem toho, co se děje v ODS,“ píše se v komentáři. „Zatímco v Klausově straně se po letní Zieleniecově výzvě alespoň v teoretické rovině prosadila myšlenka existence různých názorových skupin, v Lidovém domě zřetelně vítězí názor, že klíčem k politickému úspěchu je především stranická disciplína.“ Jen za Klause dosaďte Topolánka a za Zielencovu výzvu třeba sebevědomé hejtmany, kteří se nebojí mít odlišný názor. V ČSSD stranickou disciplínu tehdy tužil Miloš Zeman a dnes je to Jiří Paroubek. Paradoxně ten samý Paroubek, který před dekádou proti Zemanově pevné ruce rebeloval a dnes to sám schytává právě od Zemana, penzisty z Vysočiny.

Tehdy i dnes se mluvilo o zásadních úpravách stanov – v březnu 1997 se měly upravovat tak, aby byla členům výslovně uložena povinnost „svou činností a vystupováním prosazovat program ČSSD“, a vyloučen měl být ten, jehož „jednání zpochybňuje úsilí strany o plnění volebního programu“. Tehdy to byl důsledek „zrady“ Jozefa Wagnera a Tomáše Teplíka. Dnes je sice vystřídala dvojice Miloš Melčák, Michal Pohanka, ale dnes se víc mluví – zatím jen mluví – o posílení vnitřní demokracie (přímé volby krajských šéfů či předsedy) či o kvótách pro političky ČSSD.

„Téměř s jistotou už lze říci, že zde bude jednoznačně potvrzen dosavadní konfrontační kurz, jehož neskrývaným strategickým cílem je posílit Lidový dům částí republikánských a komunistických voličů,“ předpovídal dál v komentáři Respekt a předpovídal dobře. Za rok a něco právě díky tomu stylu a díky dohodě s ODS Miloš Zeman nakráčel do Strakovy akademie hlavním vchodem. Nakonec se bohumínský sjezd proslavil něčím úplně jiným – usnesením, které zakazovalo a zakazuje do dneška sociálním demokratům spolupracovat s komunisty.

Respekt 11/1997