Dopisy

Kádrování

Přečetl jsem si v Respektu č. 10/07 rozhovor s Jiřím Baumrukem.

Jde o problematiku vedoucích funkcionářů v ČT. Ředitel František Lambert neodevzdal čestné prohlášení o tom, že nebyl členem Lidových milicí. Následně byl „natažen na skřipec“, ale generální ředitel Jiří Janeček jej ponechal ve funkci.

Na úvod: začínal v Unii svobody, nyní jsem ve Straně zelených. Po revoluci jsem byl zvolen do čela komise, která vybírala lidi, kteří by mohli zastávat vedoucí funkce po „odstoupených“. Po složitých dohadováních se nám podařilo jmenovat do funkce generálního ředitele mladého člověka, který ve firmě pracoval již 15 let, večerně vystudoval ekonomiku – jenže: byl náměstkem gen. ředitele, členem KSČ a LM. V této funkci pracoval 10 let – zemřel mlád. Ale velice se osvědčil a firmu dostal do dobré situace.

Prosím, my starší, vzpomeňme na léta po roce 1948. Zkusme si představit, že bychom po roce 1965 někoho „kádrovali“ podle jeho politického přesvědčení před osmačtyřicátým. V té době už dalece převažovala odbornost s řídící schopností.

Nezbavujme se zbytečně (jen kvůli politickému „sebepředvádění“) schopných lidí.

Michal Stahl

P. S.: Mám pocit, že je tato věc hlavně politicko-novinářský sólokapr. Nenechte se svést!

Co nás čeká?

Je pravda, že několik dní před volbami došlo k podpásovce vůči ČSSD. Ale je také pravda, že z Jiřího Paroubka, který byl ve vleku absurdního demagoga Davida Ratha, šel ukrutný strach. Je pravda, že sestavování vlády podle ústavy si představujeme jinak. Ale tak nějak jsem nakonec rád, že vládne Mirek Topolánek, který se dokázal vzepřít i svému čestnému předsedovi. (Diskuse k vládním reformám na www.respekt.cz, článek Hledání vládního šamana, Respekt č. 10/07.)

Pracuji ve zdravotnictví, kde David Rath způsobil hluboký rozvrat, a proto vkládám usilovné (a doufám, že nikoli marné) naděje v Tomáše Julínka, který jako první ministr zdravotnictví usiluje o skutečnou reformu. V našem socialistickém zdravotnickém systému je vše nastaveno do naprosté nehybnosti a pasivity a pacient (ale i lékař) je zcela vyloučen z možnosti ovlivnění systému. Odevzdáváme dost velikou zdravotní daň, ale peníze na primární péči, preventivní prohlídky, očkování a akutní péči prostě pojišťovny nemají. Již dnes jsou lékaři tlačeni do pozice, aby opět jako před listopadem rozhodovali o tom, kdo z pacientů bude vyšetřován a kdo nebude, kdo z pacientů bude léčen a kdo již léčen nebude. Tím se otevírá cesta pro korupci a protekci. A toto jednoznačně odmítám!

Naše zdravotnictví potřebuje nastolit přirozené vztahy mezi jednotlivými subjekty, které jsou nejekonomičtější a nejefektivnější. Musí se obnovit přirozená konkurence mezi lékaři a přirozená konkurence mezi pojišťovnami. Všechny subjekty se musí uvolnit ze současné nesmyslné sešroubovanosti do svobody a odpovědnosti. Pacient dnes zcela vyřazený ze systému a v poloze prostého objektu lékařského byznysu se musí dostat do pozice partnera svého ošetřujícího lékaře a pána rozhodujícího o způsobu vlastního vyšetření a léčení. Já neznám lepší způsob než ten, že pacient si sám ohlídá své peníze, aby se mu neztrácely dříve, než doputují k lékařům. Jde o jakýsi pokladenský systém financování ambulancí, ve kterém pacient po ošetření vkládá své garanční peníze do systému přímo u svého ošetřujícího lékaře a u své zdravotní pojišťovny si je vyzvedne v předem domluveném podílu dle svého osobního pojištění a osobní smlouvy se zdravotní pojišťovnou, kterou si vybral.

Reforma Tomáše Julínka je jen prostým odvarem této představy a stejně bude mít problém vysvětlit našim občanům zvyklým na bezplatné zdravotnictví, že naše socialistické zdravotnictví je krajně nevýhodné pro pacienty, kteří by bez lékařské péče nepřežili. Všichni ostatní politici si hýčkají tu mnohem větší množinu pacientů věřících v možnosti bezplatné péče, aby si udrželi svou poslaneckou či ministerskou židličku.

A tak to vláda Mirka Topolánka nebude mít jednoduché. Přesto mi dovolte alespoň naději, že ji něco ze svých smělých plánů necháme uskutečnit.

Bohumír Šimek