Doktorův boj

Byla to velká sláva. A podle všeho ještě bude. Když ústavní soudci před časem zrušili zákon přihazující bezmála dvě miliardy z peněz všech občanů a firem, kteří tady vlastní konto v bance, impériu nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, vysloužili si samou chválu. Zvěst o štědré záplatě za to, že Kellner v minulosti pomáhal zhruba dvěma sty miliony odškodňovat klienty jedné ze zdejších zkrachovalých bank, mezitím překryly jiné zprávy. Přesto se vyplatí se ještě jednou k případu vrátit. Důvodem je především poslanec ODS Michal Doktor: tento nenápadný politik se totiž rozhodl, že svoje vytrvalé tažení za penězi pro Kellnerovu PPF nevzdá. Ani on, ani Kellner ale dosud nevysvětlili, proč by mělo být vyplaceno jedné firmě bezdůvodně tolik peněz. Snaha PPF je víceméně srozumitelná: navrhované odškodnění tvoří zhruba třetinu oficiálního firemního zisku. Vysvětlit si motivy poslance Doktora je zatím mnohem těžší.

To je manipulace

„Návrh předložím sněmovně znovu.“ Čtyři slova, která poslanec Doktor pronesl bezprostředně poté, co Ústavní soud zrušil zákon na dodatečné odškodnění pro klienty tří bank padlých během divokého kapitalismu devadesátých let, musela PPF potěšit. Skrývají totiž poukázku na miliardu a tři čtvrtě. Uzávěrku na předložení zákona, jehož schválení by PPF peníze přineslo, si delegát stanovil do konce června. Bude mít o čem přemýšlet. Poslanec se totiž od začátku ze všech sil snaží, aby své kolegy i voliče co nejvíce popletl. Místo vysvětlení, proč by mělo mít smysl Kellnerově firmě pomáhat, se pokouší impériu PPF přihrát peníze s pomocí obtížně srozumitelného a Kellnerovi na míru ušitého odstavce propašovaného do zmíněného odškodňovacího zákona.

Už se o tom sice mluvilo, ale pro přehlednost je nutné to alespoň stručně připomenout. Na první pohled vypadá všechno nevinně. Skupina poslanců (pánové Doktor z ODS, Braný z KSČM, Kraus z ČSSD, Lobkowicz z KDU-ČSL a Ostrý z US) navrhla před dvěma lety po sérii odškodnění pro klienty zdejších padlých bank kompenzaci i pro zhruba 200 tisíc střadatelů, které poškodil pád Union banky, Plzeňské banky a Kreditní banky Plzeň. V roce 2005 jejich návrh ve sněmovně neprošel. Michal Doktor ho o čtvrt roku později – už sám – vrátil do hry (jako „přílepek“ k zákonu o státních symbolech). Ani tentokrát ale nebyl přijat. Vítězství mohl předkladatel slavit až napotřetí, v květnu 2006, kdy normu úspěšně vložil k nesouvisejícímu zákonu o zrušení Fondu národního majetku.

Kritizovaná praxe účelového přilepování různých zákonů k jiným normám, kterou před čtyřmi týdny napadl Ústavní soud a díky níž odškodňovací zákon smetl ze stolu, má v tomto případě klíčový význam. Apel na to, že poslanci v minulosti většinu klientů padlých bank odškodnili a měli by tak učinit i tentokrát, totiž problematizuje devět řádků textu, na nichž poslanci Doktorovi evidentně hodně záleží. Zmíněný odstavec, který Doktor pravidelně prostřednictvím pozměňovacích návrhů vkládá do odškodňovacího zákona, je naformulován tak, aby na odškodnění dnes měla nárok i Česká pojišťovna, která zaplatila před lety – coby firma přes několik bankovních domů a Fond národního majetku majoritně vlastněná státem – většinu z tehdejšího dvoumiliardového odškodnění poškozeným klientům Kreditní banky Plzeň. Pojišťovna ale dnes patří PPF. A jsme u toho – Kellnerova společnost se před lety coby minoritní vlastník pojišťovny podílela na výplatě poškozených klientů zhruba 200 miliony. Dnes by ale coby většinový vlastník měla dostat téměř desetinásobek.

„Vystupoval k tomuto bodu razantně,“ vzpomíná na jednání poslaneckého klubu ODS na téma odškodnění Doktorův spolustraník Miloš Patera. „Vysvětloval to principem spravedlnosti – když do té doby byli odškodněni všichni klienti padlých bank, je naší povinností pomoct i teď. O PPF ani České pojišťovně ale nikdy nic neříkal.“

Proč taková štědrost? Jaký má smysl odškodňovat prosperující firmu, která na poměrech devadesátých let spíše vydělala? A proč okolo toho dělat takové tajnosti? „Kdo vás navedl?“ zlobí se Michal Doktor ve své malostranské kanceláři. „Odmítám hru na PPF a pojišťovnu,“ rozčiluje se poslanec. „Ukažte mi jeden jediný paragraf, kde jsou ta dvě jména napsaná. Ani jeden takový není. Ani jeden!“ No právě. Výslovně to nikde napsáno není, ale jedinou firmou, na kterou lišácký odstavec pasuje, je jakoby náhodou Česká pojišťovna (dnes PPF). „Tuhle hru s vámi takhle hrát nebudu,“ odsekává delegát. „To je manipulace!“

Nikdo se na nic neptal

Zkusme to tedy ještě jednou v klidu. Třeba existuje argument, který by nutnost PPF zaplatit vysvětloval. Pokud tady je, není přece nic lehčího než ho použít. „Vyplývá to z občanského zákoníku,“ říká o penězích pro pojišťovnu Doktor s tím, že ústav je podle této normy „postupníkem pohledávek“. Tak to ale není. Česká pojišťovna (PPF) by byla „postupníkem pohledávek“ a měla dnes nárok na miliardu a tři čtvrtě jen v případě, kdyby v roce 1996 uzavřela se všemi odškodněnými klienty smlouvy o „postoupení pohledávky“ (což ale podle dostupných informací neučinila) anebo to tehdy konkrétně stanovil nějaký zákon (což se nestalo). „To je vaše interpretace,“ říká podrážděně Doktor. „Jestli v tom vidíte nějaké nesrovnalosti, váš problém.“

Nic vysvětlovat se nechce ani PPF. „Bohužel nestihneme setkání zprodukovat,“ vysvětluje mluvčí Dita Fuchsová, proč není více než týden možné sejít se s někým z šéfů firmy a probrat s ním zapeklitou odškodňovací kauzu. Následně z PPF přichází jen krátké, nesrozumitelné e-mailové vyjádření, proč by měla Pojišťovna (PPF) peníze dostat: „Česká pojišťovna je oprávněná osoba jako samotný postižený vkladatel, kterého předtím sama vyplatila.“ To ale není pravda: aby dnes mohly být pojišťovně (PPF) peníze vyplaceny, musel by to v době, kdy se na odškodnění podílela, stanovit nějaký zákon, což ale nestanovil. „Nějakou dobu bude trvat, než dáme zevrubnou odpověď dohromady, řádově týdny,“ odmítá další podrobnější debatu do telefonu nadřízený Fuchsové Jiří Hájek a dodává: „Co jsme chtěli říct, jsme vám už řekli.“

Personální šéf PPF Evžen Hart před rokem mezi úvahami o neodolatelném kouzlu silných aut, mariáše, squashe a golfu slíbil, že firma bude víc komunikovat s okolím. PPF postupem let zprůhlednila svoji majetkovou strukturu, vrhla se na filantropii a přestala podporovat politické strany. Její komunikátoři ale dodnes místo odpovědi na jednoduchou otázku pátrající po důvodech nároku na odškodnění opakují slova o „tendenčnosti“ a „agresivitě“ tazatele.

Jindy nenápadný poslanec Doktor tedy podezřele vychází vstříc PPF (a nedokáže vysvětlit proč), navzdory tomu ale může zůstat v klidu. Alespoň ve sněmovně: většina kolegů po něm zatím žádné vysvětlení nežádá. „Neptal jsem se ho na motivy, ale pokud to opět předloží, asi se ho zeptám,“ říká šéfposlanec občanských demokratů Petr Tluchoř. „Nevidím důvod, proč takhle pomáhat privátní firmě.“ Bývalý ministr financí a současný předseda rozpočtového výboru Bohuslav Sobotka (ČSSD) odmítá po motivech Doktorova jednání pátrat, protože to „není jeho práce“, ale pro odškodnění by ruku rovněž nezvednul. „Nevidím důvod, proč zvýhodňovat soukromou firmu.“ Ani šéfka lidoveckých poslanců Michaela Šojdrová by zákon nepodpořila. „Nevím, proč bych měla velkoryse dotovat PPF,“ říká. „Ptát se ho ale na to nebudu, to jistě udělá někdo jiný za mě.“ A podobně to vidí i místopředsedkyně zelených poslanců Olga Zubová. Jisté hlasy má tak dnes Doktor zatím jen u komunistů. „Jde hlavně o drobné střadatele. Přece to neshodíme ze stolu jen proto, že by se tam dostal nějaký paragraf, který bude třeba nějak výhodný pro PPF,“ naznačuje postoj komunistů jejich ekonomický expert Petr Braný.

Kdyby se Doktorovi s pomocí komunistů nakonec podařilo najít pro zákon dost hlasů, ještě nebude mít vyhráno. Šéfka senátního Klubu otevřené demokracie Soňa Paukrtová se totiž už nechala slyšet, že by takovou normu napadla jako protiústavní u Ústavního soudu. Jde podle ní o neférové zvýhodnění jedné soukromé firmy na trhu.