Česká filmová pohodička

Bylo by dobré mít i hlubší a vážnější filmy. Za to, že je nemáme, ale „hvězdní“ režiséři nemohou.

Někde je nejdůležitější konzum a jinde náboženství, ale pro Čechy je typickou ambicí žít „v pohodě“: vytvořit si útulné mikroklima, schoulit se do něj před bouřemi venku a o takzvané „velké věci“ se nestarat – stejně půjdou vlastní cestou. Rozjásané české „pohodářství“ jde zákonitě na nervy všem, kdo si uchovali schopnost samostatně myslet – ale co s ním? A jak vůbec působí zvenku?

Co se světu líbí

„Pohodáři“ ovládli také letošní České lvy. Jiří Menzel dostal čtyři sošky za Anglického krále, bodovala Hřebejkova Kráska v nesnázích, ale kupodivu chyběl jeden z největších úspěchů loňského roku: Účastníci zájezdu mimořádně nadaného debutujícího Jiřího Vejdělka. Všechny tři filmy vydělaly doma spoustu peněz a na všechny se tuzemská kulturní obec dívá jako na kýč. Menzelovi vyčítá, že lakuje život i Hrabala na růžovo, Hřebejk platí přímo za oficiálního kronikáře nesnesitelného pohodářství a talentovaný Vejdělek „seriózním lidem“ většinou nestojí za řeč, protože natočil optimistický žánrový obrázek české střední třídy na dovolené.

Jenže zvenku to může vypadat jinak: například Vejdělkův snímek soutěžil na vyloženě „uměleckém“ newyorském festivalu Tribeca, Kráska v nesnázích dostala cenu v Karlových Varech i Denveru, Menzel cenu FIPRESCI v…