Jan Balabán: Jsme tady, Host, 196 stran
„Emil do sebe obrátil panáka rumu, jako by to měl být poslední, před ustaranou tváří otce, který na něj už svýma krátkýma rukama nedosáhne. Už jsou tu jiné ruce, které mě povedou, kam bych nechtěl,“ píše Jan Balabán (1961) v jedné z deseti povídek o lidech zahnaných cizí i vlastní vinou do mezní situace. Jednotlivé příběhy se protínají, což je forma, ke které se autor utíká se stejnou náruživostí jako k tradičnímu vykreslování atmosféry Ostravska.
Egon Bondy: Šaman, Akropolis, 142 stran
Příběh o pravěké společnosti, na kterou dohlíží policejní aparát bolševického typu, vyšel Egonu Bondymu (vl. jm. Zbyněk Fišer, 1930) poprvé samizdatově před třiceti lety. Bondymu shodou okolností nyní vychází i další klasické dílo: DharmaGaia vydala jeho filozofickou monografii Buddha z roku 1968.
Josef Jedlička: Milý pane Wilde, Torst, 254 stran
Dopisy, které psal prozaik a esejista Josef Jedlička (1927–1990) příteli Václavu Wildovi na přelomu 50. a 60. let. Své dojmy z aktuálního společenského a kulturního života formuloval tak, jako by někdy měly vyjít v knižní podobě, proto se vyznačují vysokou literární úrovní, na jakou jsme u Jedličky zvyklí z jeho knihy Kde život náš je v půli.
Margaret Atwoodová: Stan, přeložili Viktor Janiš, Miroslav Jindra, BB/art, 160 stran
Sbírka povídek a básní v próze sedmašedesátileté kanadské spisovatelky.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
