Zelený lék na rudé

Už se zdálo, že výsledkem červnových voleb bude veliká nuda: buď menšinová vláda ČSSD s podporou bolševiků, nebo velká koalici Paroubka s Topolánkem. Minulý týden zveřejněné průzkumy voličů ale najednou slibují i jiný scénář. V něm by současné parlamentní vody plné konvenčních plešatějících inženýrů v tmavých oblecích rozčeřila pestrá směs tak trochu rozzlobených lidí se zkušenostmi z nevládních organizací, ulice nebo ještě disentu. Do hry o mandáty totiž vstupuje Strana zelených.

Na shledanou u psychiatra

Z nejasných důvodů – možná díky prvorepublikové tradici – vznikl v Česku po roce 1990 jako v jediné postkomunistické zemi systém politických stran kopírujících západní standard. Je tu tradiční sociální demokracie, sociálně křesťanští lidovci, liberálně-konzervativní ODS. Pak také střídající se malé liberální strany. Vyložení populisté, nacionalistické, cechovní či generačně vymezené strany se tu nechytly. Zelení jsou v této optice jen další osvědčenou politickou značkou, která dlouho nemohla zůstat ležet bez povšimnutí. Navíc když Češi mají i tradici ekologického disentu (byť nijak silného). A do třetice – důležitá je i silná aktivistická scéna, vzniklá rovněž brzy po listopadu 1989. Ať už si o nich člověk myslí, co chce, tak Greenpeace, Hnutí Duha i Děti Země vyprodukovali paletu výrazných osobností, u nichž bylo jen otázkou času, kdy se budou chtít…