Pravda o hrozném strašidlu Chačipe

Chačipe je to, čeho se bojíme a nemáme pro to jméno – něco jako Krvavé koleno. Vierka je geniální dvanáctiletá romská zpěvačka, ale v cestě vzhůru jí něco brání. Je to právě Chačipe, strach ze sebe a z neznáma. Dva samostatné filmy o dětských vnitřních světech se v dvojprogramu Miroslava Janka propojily, vnitřně souvisí a navazují na režisérův největší úspěch: na snímek Nespatřené o nevidomých dětských fotografech z roku 1996. Výraz dokumentární film obvykle odhání diváky od pokladen, ovšem v Jankových filmech nejde o fakta nebo názory. Jsou to hravé a hluboké básnické výpovědi. Světovým trendem výtvarníků a filmařů je digitálně vytvářet novou realitu, ale Janek postupuje přesně obráceně: ukazuje obyčejné věci, kterých si nikdo nevšímá i proto, že autentická tvář světa mizí za virtuálními obrazy. V Jankově světě je všechno objev a všechno je osobní, ale beze stínu egocentrismu či manipulace.

Umění opuštěných dětí

V roce 2003 přijal Janek pozvání natáčet v jihofrancouzském Audabiacu, kam odjely na prázdniny děti z moravského dětského domova. Projekt místní nadace byl filmem a tvůrčí dílnou zároveň – šlo o to něčím smysluplným děti zabavit. Janek je učil zacházet s kamerou, vysvětlil jim, co je animace a časosběr, pomohl jim natočit jejich představy. Výsledkem je volně propojená série skečů, z níž postupně vyčteme příběhy několika protagonistů. Děti do „svých…