Klaus už není kůlem v plotě

Český prezident si našel nového přítele, Kaczyńského. Pro stoupence evropského sjednocení je to špatná zpráva.

V Bruselu se občas s nevelkou mírou nadsázky říká, že Evropská unie se sice před dvěma roky rozšířila o deset nových členů, ale jediný pořádný stát. Polsko. Může nás to zlobit, ale je to tak. Polsko je regionální mocností a jedinou z nových zemí Unie, která může do dalšího uspořádání Evropské unie promluvit silou, kterou nelze pominout. Aspirace Varšavy být členem „velké unijní pětky“ jsou nepřehlédnutelné, stejně jako její nový pohled na středoevropskou spolupráci, v níž pro sebe vidí pozici „prvního mezi rovnými“. To je o to důležitější, že Polsko udělalo v podzimních prezidentských a parlamentních volbách a v týdnech následujících po nich ve svém vztahu k Evropské unii naprostý obrat. Asi takový, jako kdyby v červnu po Paroubkovi vyhráli v Česku Nezávislí Vladimíra Železného, který by se navíc po dalším měsíci stal prezidentem (ale po Havlovi) a kabinet předal Janě Bobošíkové. A ta by parlamentní většinu pro svoji vládu postavila na spolupráci se Sládkovými republikány a Národní stranou smutně proslavenou „pomníkem“ v Letech u Písku. V Polsku, donedávna jedné z nejvíce „eurooptimistických“ zemí kontinentu, došlo nejen k další kompletní výměně vládnoucích sil, ale také ke zhroucení celého proevropského tábora. Vláda Svazu demokratické levice skončila volebním krachem a jen nástup mladého,…