Cenzura ve stínu minaretů

Hlavní hrdina filmu se pokradmu blíží k lesní tůni, kde tuší rej svůdných divoženek v bílých závojích. Vzápětí divák nemůže uvěřit svým očím. Nad hladinou místo víl tančí jen černé obdélníky. Porucha videopřehrávače? Jsou cestující na palubě letadla Saudi Airlines ochuzeni o detaily kvůli selhání techniky? Nikoliv. Čerň do nahrávky vložil cenzor saúdskoarabského puritánského režimu. Západní film je pasažérům mířícím do Rijádu povolen, ne však se vším všudy.

Roztržka kolem karikatur proroka Muhammada vyvolává zajímavou otázku: Jak jsou na tom s cenzurou muslimské státy? Která „nevhodná“ témata v médiích potírají a která naopak tolerují?

Mezinárodní organizace Reportéři bez hranic vyzvala minulý týden k propuštění šesti žurnalistů, kteří byli uvězněni v Alžírsku a Jemenu za přetištění sporných karikatur z dánského deníku Jyllands-Posten; další novináři čelí v podobných kauzách postihu v Jordánsku či Malajsii, nejméně 15 různých periodik bylo v této souvislosti v muslimském pásu od Maroka po Indonésii pozastaveno. Cenzura ale nezasahuje jen proti kontroverzním karikaturám či proti scénám, které jsou v rozporu s tím, jak muslimové vnímají veřejné odhalování intimity a sexuality. Média to v islámských zemích často nemají jednoduché také z mnoha jiných důvodů.

Kdo psal prorokovi?

Snad nejtvrdší zákony na ochranu islámu má od 90. let Pákistán, jenž je jakousi…