Svoboda proti svaté válce

Postavme se za Dánsko. Poskytněme mu náhradu za utrpěné škody. Řeč je o následcích kauzy karikatur Proroka, vypálených ambasádách i bojkotech zboží. To je slovo muže, notabene českého ministra zahraničí. Je dobře, že Cyril Svoboda přenesl solidaritu s Dánskem na rovinu EU. Je to dobře ze dvou důvodů – proč to udělal a jak to udělal. Zaprvé. Je skutečně s podivem, že Dánsko dosud nenašlo instituční zastání. Vždyť ohroženy jsou právě jeho instituce. Ve hře není publikační politika jednoho listu, ve hře je bojkot zboží vyhlašovaný státy a jejich neochota hájit dánské úřady, které na území těchto států působí.

To je přece věc celého společenství. Vždyť v obdobné situaci se může ocitnout kterýkoli jeho člen. Instituční obrana a solidarita je tedy dána prostým pudem sebezáchovy. Zadruhé. Svoboda nehájí „právo na rouhání“ v tom smyslu, že posvátná svoboda slova převálcuje i oprávněný pocit dehonestace. Obrana ve furiantském stylu „když vás ty karikatury urážejí, na just je budeme hájit“ je mu jako katolíkovi zřejmě cizí. Tím zároveň ulamuje možné výrůstky paušální „svaté války“ podle haškovského modelu „zabili jste mi strejčka, tak tady máte přes držku“.