Čtyři mýty Josefa Šímy

Spor kolem investičních pobídek nabývá takřka ideového charakteru a diskutující strany jsou hluché ke svým argumentům. Nikdo netvrdí, že pobídky nás spasí. Jsou jedním z nezbytných nástrojů, jímž konkurujeme okolním státům. Nepřestává nás zarážet, že si zatvrzelí kritici pobídek alespoň nepřečtou platný zákon a pouštějí se do svérázných výkladů na základě přetrvávajících mýtů. Je potřeba vidět věci v širších souvislostech než jen ze své osobní předpojatosti. Pokusím se reagovat v bodech, které by debatu posunuly na věcnou úroveň.

1. Státy se přeplácejí

Český zákon přesně stanoví, kolik a v jakém regionu může společnost získat. Toto je první a poslední nabídka. Nevyhovuje vám? Bohužel, zkuste to jinde. Výše pobídky je stanovena tak, aby se státu vyplatila. Systém je zcela transparentní. Přehled firem, jimž byla podpora udělena, je na našich webových stránkách.

2. Předražená investiční pobídka

Přímá platba tvoří jen zlomek pobídky, jedná se o dotaci na nově vytvořené místo. Zbytek tvoří úleva na dani, která není výdajem, ale nerealizovaným příjmem. Jestliže by byla investice uskutečněna v jiné zemi, tyto peníze bychom stejně neměli.

3. Krachují živnostníci a malé firmy

Použiji tolik diskutovaný příklad společnosti LG Philips. Který živnostník kvůli ní zkrachoval? Kdo doma v garáži montoval obrazovky a přišel tak o trhy? Uvědomme si, že velké společnosti, pokud k nám přijdou vyrábět, nekonkurují našim…