Mimochodem

V době působení v řadách Československé lidové armády mě osud zavál i na „spínač“. Což v tehdejší vojenské terminologii znamenalo službu v civilní elektrárně, odkud se vyhlašoval poplach karlovarské divizi. Součástí úkolu bylo také memorování bizarních hesel typu Pardubice–Prachatice či Smokovec–Hlohovec. V případě napadení ČSSR měl zodpovědný důstojník neprodleně zavolat na spínač a rafinovaně se představit třeba jako Kunštát. Ubezpečen odpovědí Frenštát (rozuměj elektrárna není v rukou nepřátel) mohl pak nechat vyhlásit bojový poplach – neboli nařídit promačkání správných tlačítek a přepnutí náležitých pák v elektrárně. Každá profesní i zájmová skupina si zkrátka vytvoří svébytnou hantýrku, odpovídající její inteligenci a zaměření.

Na někdejší vojenské šifry jsem si vzpomněl při sledování záznamu divadelního představení o korupci v českém fotbale „Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?“ Z vodopádu vulgarit dvou bafuňářů i jejich kódované řeči lze rozpoznat, že se doba vskutku změnila, a přitom leccos zůstalo při starém. Namísto stroze militaristického Vodňany–Dubňany nepostrádají úplatkářské pojmy „kapříci či jabka“ poetiku. V tomto směru se návrat do Evropy vydařil. Francouzští fotbaloví funkcionáři svého času používali v adekvátním kontextu termíny jako brambory, cihly, cibule a mrkev. Kleli přitom stejně.

Tak složitý proces konceptuálního myšlení se ale musí dříve či později někde projevit. Například…