Staré filmy zase táhnou

Čím to je? Návštěva letošního Projektu 100 nám leccos objasní.

„Motocyklové deníky jsou vyprodané,“ hlásí pokladní pražského kina Světozor. Ale lidé čekají ve frontě dál. Chtějí vidět ostatní filmy z letošního Projektu 100 a popírají tak teorii o tom, že zajímavé zboží je pouze to nové. Sallesovy Motocyklové deníky o mládí Che Guevary jsou totiž spolu s vítězným filmem z Cannes Dítě jedinými novými snímky letošní kolekce. Těm ostatním je patnáct, padesát, ale také osmdesát let: Dvojí život Veroniky, U konce s dechem, Křižník Potěmkin. Ještě žádný ročník Projektu 100 nebyl tak „starý“. Čím staré filmy přitahují mladé publikum? Projekt 100 je populární společenská událost a jde tu také o atmosféru. Organizátoři z Asociace českých filmových klubů využívají sítě vlastních a „spřátelených“ kin po celé republice, diváci je často znají osobně z Uherského Hradiště či pražského Aera a během let všichni srostli takřka v širokou rodinu se společnými zájmy. Ale to samo nevysvětluje, proč je filmová klasika dnes přitažlivá, a nejenom u nás. Po celém světě se digitálně rekonstruují staré kopie a vycházejí série DVD. Přehlídky Bergmana, Felliniho či Godarda patří ke komerčně nejúspěšnějším programům světových festivalů a nechodí na ně pamětníci, ale lidé kolem dvaceti. Proč? Filmoví znalci většinou odpovídají, že dřív byly filmy lepší. Možná je to pravda, ale umělecká kvalita s úspěchem tak docela nesouvisí. Odpověď spíš najdeme za…