Noční hovory s Nam June Paikem

Minulý týden zemřel Nam June Paik, zakladatel a klasik videoartu, člen hnutí Fluxus, zenový vtipálek a mudrc. Pro výtvarné umění dvacátého století znamenal asi tolik co John Cage pro hudbu nebo Merce Cunningham pro tanec, ostatně s oběma úzce spolupracoval. Paik otevřel nové možnosti uměleckému výrazu, svým dílem se stal spojovacím článkem mezi klasickou avantgardou a postmodernismem. Byl buddhistou, nekouřil, nepil a říká se, že tento prorok nových technologií nikdy neřídil automobil.

Veselý prorok

Nam June Paik se narodil v roce 1932 v Koreji, vyrůstal v Hongkongu, studoval v Japonsku a v západním Německu. Na přelomu padesátých a šedesátých let se tu seznámil nejen s Johnem Cagem, ale i s mezinárodní komunitou hnutí Fluxus. Od roku 1964 žil převážně ve Spojených státech. Původně ho zaujala především evropská avantgardní hudba, jeho vlastní tvorba se ale záhy oprostila od tradičních hudebních nástrojů, nebo s nimi alespoň zacházela velice neortodoxním způsobem. Výsledkem byla většinou jejich nevratná destrukce nebo v lepším případě proměna v uměleckou asambláž. Nam June Paik jediným úderem o hranu stolu před publikem rozbíjel housle nebo hlavou namočenou do černé barvy a rajčatové šťávy maloval na podlaze dlouhou čáru. Z koncertů se staly happeningy, jejich produktem pak pocit z absolutního propojení života a umění.

Na počátku šedesátých let začal Nam June Paik do svých…