V Polabí jako v Alpách
Nikdy v minulosti se v tak krátkém čase neotevíralo tolik nových silnic jako letos na podzim. Motoristé tak mají důvod k velké radosti. Samozřejmě ne všem se parcelování krajiny a hluk kolem dálnic líbí, proto řada novinářů už tradičně s oslavou nových kilometrů spílá všem, kteří stavbě těch dalších brání.
Nikdy v minulosti se v tak krátkém čase neotevíralo tolik nových silnic jako letos na podzim. Napřed to bylo šest zcela nových úseků silnic prvních tříd a kus plzeňské dálnice k tomu. A před Vánocemi přibyl i kus dálnice mezi Poděbrady a Hradcem Králové a pak od Ústí nad Labem směrem na Drážďany.
Motoristé tak mají důvod k velké radosti. Nové úseky odstraňují úzká hrdla dopravy, cesta za prací nebo na víkend by měla být snazší. Samozřejmě ne všem se parcelování krajiny a hluk kolem dálnic líbí, proto řada novinářů už tradičně s oslavou nových kilometrů spílá všem, kteří stavbě těch dalších brání. Nejdál šli komentátoři Mladé fronty Dnes, kteří odpůrcům dálnic sdělili, ať si přičtou na vrub všechny mrtvé ze starých nebezpečných silnic, po kterých musí auta kvůli jejich paličatosti další měsíce a roky jezdit. Jenže svět kolem nás není černobílý a také české debatě o dálnicích by už konečně slušela věcnost. Je totiž co zlepšovat.
Kilometr o polovinu dráž
Česká netrpělivost, kdy už konečně budeme mít dálnice „jako v Německu“ (proč ne taky podobně dobré univerzity nebo třeba německé soudnictví?), udělala ze stavby dálnic nedotknutelný svět privilegií a lhostejnosti. Kvůli novým dálnicím se obchází správní vyhlášky a zákony (kvůli obchvatu Plzně se dokonce schválil jeden speciální zákon), ničí se chráněné přírodní rezervace, vyvlastňuje se soukromý majetek. Kolikrát už například i vláda slibovala, že dálnice se nebudou schvalovat…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu