Pohádka o bláznu Juanovi
Když jeden z nejvýznamnějších kubánských a světových spisovatelů Reinaldo Arenas (1943–1990) dopisoval svůj román Vrátný (1989), nejspíš už uvažoval o sebevraždě.
Když jeden z nejvýznamnějších kubánských a světových spisovatelů Reinaldo Arenas (1943–1990) dopisoval svůj román Vrátný (1989), nejspíš už uvažoval o sebevraždě. Svůj první díl bolesti si protrpěl v tropických kobkách komunistického vězení v sedmdesátých letech, v nichž se ocitl pro své názory a homosexualitu. Další kalich hořkosti musel vypít kvůli AIDS, jímž se nakazil v americkém exilu. Ten se pro něj nakonec nestal vysněnou cestou ke svobodě, ale těžce pochopitelnou noční můrou exulanta.
Těsně před smrtí však jeho fantazie pracovala na plné obrátky, dokončoval dva romány a na magnetofon diktoval autobiografickou knihu Než se setmí (česky 1994), podle níž byl deset let po jeho smrti natočen americkým výtvarníkem Julianem Schnabelem stejnojmenný film. Ten sice kritika nemilosrdně zatratila jako příliš barvotiskový obrázek kubánské reality, ale především díky němu se Arenasovo dílo dostalo do širšího povědomí.
Místo ke snění
Román Vrátný o „Juanovi, mládenci, jenž umíral strastí“ je nejen dvouaktovým dramatem či alegorií o kubánském exilu, ale především silným existenciálním románem. Před nedávnem vyšla v českém překladu kniha Arenasova generačního i exilového souputníka Guillerma Rosalese Boarding Home. Rosales i Arenas patřili k tzv. generaci Mariel, nazvané podle hromadného exodu tisíců Kubánců v roce 1980, jenž se odehrával ve…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu