Dopisy

Člověku se dělá špatně

Joe Kowalski právem pranýřuje zkorumpovaného celníka (Korupčníkův čtvrtek, Respekt č. 51/06). Až se člověku dělá špatně, i když na korupční prostředí jsme téměř adaptovaní a morální kopřivka mnohým při takových situacích už nenaskakuje. Naše imunita vůči nepravostem je ale tak silná, že nám nevadí nejen poklesky jiných lidí, ale vůbec si nevšímáme i těch vlastních. Dokonce o nich píšeme bez skrupulí do novin.

Domyslím-li popisovanou příhodu ve variantě s poctivým celníkem, mohl se klidně stát „korupčníkův čtvrtek“ čtvrtkem podvodníkovým. Pan Kowalski totiž bezelstně naznačil, že kdyby celník (po právu!!!) požadoval clo v plné výši (8000,– Kč), on by asi poslal notebook zpátky svému kamarádovi, aby ten na jeho podvodný pokyn snížil vykázanou cenu dováženého zboží ze skutečných 2000 dolarů pod 350 eur, které jsou hranicí pro stanovení cla. Vůbec by tedy neváhal podvést stát – tedy potažmo nás všechny. Dovezl by zboží za jinou cenu, než skutečně má. A to by nám nemělo vadit? Tedy mně ano.

Martin Braniš, Praha

Detail, ale podstatný

Rád bych uvedl na pravou míru dvě nepřesnosti v článku Terezy Brdečkové (Jak to myslel Shakespeare, Respekt č. 50/06) v posledním čísle Respektu, který se týká filmu Kupec benátský.

Autorka píše, že i Shakespeare se bavil na účet Židů, přičemž ti na představení v divadle Globe, kde se diváci smáli Shylockovi, nejspíš neměli povolen přístup.

No, neměli, protože v Anglii tehdy nebyli vůbec. Židovskou komunitu vyhnal v roce 1290 Eduard I. Poté byly sice případy, kdy se jednotlivci ocitli v podezření, že jsou „skrytými Židy“, zejména španělští a portugalští kupci, ale tato obvinění se neprokázala. Po krátkých námluvách s Oliverem Cromwellem získali Židé formální povolení k návratu do Anglie až v roce 1664 od Karla II.

Další věc je detail, ale podstatný. Shylock je napálen, protože chtěl libru masa, ale nezmínil se o krvi. Autorka píše, že chtěl maso „košer“. Jako by lidské maso vůbec mohlo být rituálně čisté, nemluvě o tom, že se nelze ani náznakem domnívat, že by Shylock chtěl ono maso jíst. Pro nás drobnost, ale takového Leopolda Hilsnera stála polovinu života, již strávil ve vězení.

Robert Müller, Praha

Služba přírodě, služba lidem

V Respektu 51/06 byl uveřejněn zajímavý článek s názvem Stezka králů Šumavy. Hovoří se v něm o nově otevřené cyklostezce Gerlova Huť–Nová Hůrka v Národním parku Šumava, která by měla sloužit pouze turistům, nikoli tedy lesnímu provozu. Autor Vladimír Ševela ji zařazuje do kategorie sporných ekologických staveb.

Rádi bychom čtenáře Respektu upozornili, že cykloturisté tvoří v NPŠ až 70 % návštěvníků a možná by měli mít k dispozici „svou“ páteřní komunikaci, kde je nebudou předjíždět auta naložená dřívím nebo jiné služební automobily a nebudou v kolizi s veřejnou a osobní dopravou. Páteřní cyklotrasa by měla v budoucnu vést z Gerlovy Huti až do Nové Pece na východě Šumavy a bude přitom využívat i stávající komunikace nebo výseky, tak jako v případě trasy Gerlova Huť–Nová Hůrka vede po výseku pro vedení vysokého napětí, kde je nutno udržovat ochranné pásmo, tedy i vyřezávat dřeviny. Náklady na celou stavbu jsou odhadnuty na 200 mil. Kč.

Domníváme se, že národní park, každý národní park, je nejen službou přírodě, ale také lidem. Pokud si cykloturisté vybrali Šumavu jako svůj oblíbený cíl, je třeba pro ně něco udělat. Pokud paní Naděždě Kopelentové z Českého svazu ochránců přírody vadí, že na trase byly „vykáceny smrky a zničeny mokřady“, je třeba upozornit, že škody na přírodě tu vznikly naprosto minimální ve srovnání s drastickými těžbami, které do nedávné doby probíhaly v NPŠ i v těsné blízkosti slatí, kde byly těženy až 160 let staré porosty. Je zajímavé, že v očích některých organizací je největší škodnou turista. Těžké kolové traktory, lesní lanovky a další technika v nitru lesů a okolí jim, zdá se, nevadí.

Radovan Holub, mluvčí správy NP a CHKO Šumava