Genetika, rok pátý

Nobelovu cenu za chemii letos chemikům vyfoukl genetik Roger Kornberg. A Nobelovu cenu za medicínu 10. prosince ve Stockholmu převzali další američtí genetici Andrew Fire a Craig Mello. Pohled na „výsledkovou listinu“ letošního nobelovského klání jen dosvědčuje, že se genetika stala klíčovou vědní disciplínou. Co se v posledních letech změnilo?

Lépe než dřív například rozumíme tomu, nakolik jsou naše schopnosti a náš osud předurčeny dědičnou výbavou. V záplavě zpráv o genech „pro cokoli“ – od dlouhověkosti po věrnost – mnozí propadají genetickému determinismu a vidí DNA jako knihu osudu, kde je napsáno, co nás čeká a nemine. Ukazuje se ale, že je to nesprávný a nebezpečný pohled na dědičnou informaci.

Názorně to dokládá například nedávný objev variant genu Kibra, které člověku propůjčují lepší paměť. Lidé, kteří nesou variantu genu pro paměť méně dokonalou, nemusejí házet flintu do žita. Mohou totiž dosáhnout v testech podobných výsledků jako jedinci s genem, jenž paměť posiluje. Jen je to stojí o něco víc námahy. Fakt, že nežijeme ve vleku svých genů, je rozhodně hoden zapamatování.

Dokazuje to i nedávný experiment, při němž vědci nechali dobrovolnice z řad univerzitních studentek počítat příklady. Studentkám, které si zároveň musely přečíst text o tom, že ženy dosahují v matematice horších výsledků než muži, šly výpočty podstatně hůře. Stačí tedy, abychom byli konfrontováni s nějakým tvrzením o vrozených vlohách, a…